Tenkrát poprvé

31. října 2010 v 19:17 | Eliott Heather Keynes-Moon |  ONESHOTS - Narnie
narnie
~ Téma: Narnie
~ Forma: er
~ Žánr: fantasy, romantika...
~ Pairing: Petr Pevensie/Edmund Pevensie
~ Warning: shounen ai, incest, lehké AU k některým událostem


Tenkrát poprvé

Tmavovlasý muž stojí u okna a pozoruje oblohu. S melancholickým úsměvem vzpomíná.
Na ty doby, kdy to bylo poprvé.

***
"Edooo, necákej!" výskal Petr, když okolo sebe jeho malý pětiletý bratříček plácal dlaněmi do vody a rozstřikoval ji tak všude kolem, hlavně však na osmiletého Petra.
"Leglace!" zubil se Edmund bezzubě - vypadávaly mu mléčné zoubky - a pokračoval v tom. Navíc po Petrovi hodil gumovou kačenku.
***

To se spolu poprvé koupali, alespoň, co si pamatoval.

***
"Vidíš, já ti to říkal," posmíval se Petr Edmundovi. Edmund si totiž usmyslel, že se ožení se Zuzanou. Ta však jeho velkorysý návrh odmítla a ještě se mu vysmála.
"Ale já za to nemůžu," rozplakal se chlapeček.
To mu bylo sedm a poprvé měl na Petra opravdu veliký vztek.
***
"Pomoc!" křičel tmavovlasý chlapeček a choulil se před ranami, jež mu uštědřovali o dva roky starší výrostci. Poprvé šel na hříště bez maminky. A poprvé ho zbili.
Tolik to bolelo! Víc, než když si nedávno sedřel obě kolena do krve. Rozplakal se a poprvé si uvědomil, jak mohou být děti kruté.
"Nechte ho!" ozval se naštvaný hlas a pak už Edmunda nikdo nebil. Odvážil se otevřít oko a uviděl svého brášku, jak se s oběma pere. Jeho srdce zaplesalo radostí, je zachráněn! Petr ho ochrání.
"Není ti nic?" zeptal se blonďák, když kluci utekli. Pomáhal Edovi vstát a prohlížel si ho. Nic mu nebylo, jen oblečení se bude muset vyprat, vydesinfikovat pár škrábanců a Ed si ponese pár modřin.
"Vysmrkej se," podal tmavovláskovi kapesník. Ten poslechl, vysmrkal se a otřel si slzy. Petr ho objal.
"Už nikdy nikoho nenechám, aby ti ublížil," slíbil vážně. Tehdy poprvé Edmund k Petrovi vzhlížel jako k někomu…velkému... A nejen proto, že mu to řekla maminka. Protože dnes se pro něho Petr stal velkým.
Vtiskl se mu do náruče a drobně se pousmál.
"Děkuju."

***
Ve dvanácti letech.
"Jak se ti líbilo ve škole?" zeptala se maminka, když ho vyzvedávali na nádraží. Sklonila se k němu a chtěla ho políbit na tvář. A on ji poprvé odstrčil. Poprvé se vrátil z internátní školy.
"Nejsem už děcko, mami!" zavrčel, popadl svůj kufr a táhl ho k východu, kde na ně čekala drožka. Dřív takový nebýval. Choval se mile a maminku nadevše miloval, jenže na internátu na něho Petr nemohl dohlížet, protože byl na jiné škole, a Edmund, za ochotné asistence spolužáků, zvlčel.
Petr si povzdychl, přivítal se s matkou. Vzápětí odchvátal za Edmundem.
"Nemohls na matku být alespoň trochu milý?! Stýskalo se jí po tobě!" sykl na Edmunda, zatímco nakládal jejich kufry. Edmund se na něho opovržlivě podíval.
"A co, že se jí stýskalo, neměla mě tam posílat!" odsekl. "Já jsem zapomněl, já vlastně nejsem jako dokonalý Petříček, kterému jde všechno skvěle, takže mohl nastoupit na ten skvělý krásný internát na druhé straně Londýna," sykl nenávistně. Poprvé tehdy dal najevo opovržení nad Petrem i matkou. A poprvé po dlouhé době pocítil touhu se mu vrhnout do náruče, rozplakat se a prosit, aby mu odpustil.
Pro Petra to bylo jako rána palicí, jeho malý bratříček, jeho…ten tmavovlasý andílek…co to s ním provedli?
***
Jakmile se však vrátili domů, aniž si stihli vybavit kufry, roznesl se rozhlasem rozkaz k evakuaci všech dětí. Přibalili si tedy pár věcí na víc a i s Lucinkou a Zuzanou odjeli na nádraží.
Edmund všechno pozoroval jako nepřítomný divák. Bylo mu jedno, že je opět odvážejí pryč z domova.
"Opatrujte se mi tam," plakala matka, když líbala na tváře Lucinku. Natáhla se k Edmundovi, ale ten zlobně ucukl. Mamince se z očí spustily další slzy, ale přešla k Zuzaně. Edmund se oklepal. Tehdy poprvé odmítl matčin polibek na rozloučenou.
"Postarej se o ně!" nabádala maminka Petra. "Hlavně o Edmunda," dodala se slzami na krajíčku. Pak už nastoupili do vlaku a jeli vstříc osudu spolu s visačkami na krku.
Tehdy poprvé Edmund předstíral, že je nezná.
***
Dorazili, seznámili se s profesorem Kirkem a dostali své pokoje. Lucka ze Zuzanou jeden, Edmund s Petrem druhý.
Už dávno byl čas spát a Edmund, po dlouhém odsekávání Zuzaně, též ležel v posteli. Toužebně se zadíval k posteli svého spícího bratra. Než odjel na internát, vždy si v noci lehával k Petrovi, protože se cítil bezpečněji. Ne však dnes.
Zakázal si zvednout se z postele a vlézt pod Petrovu peřinu. Tehdy poprvé nepřišel a Petra to ráno převelice udivilo a ranilo.
***
Když ho zajala Bílá čarodějnice a vláčela ho s sebou přes Narnii, uvědomil si, jaká byla hloupost opustit sourozence a zradit je všechny Čarodějnici. Teď pochopil, jaké zlé bytosti pomáhal.
A poprvé v životě si od srdce přál, aby ho Petr nešel zachránit. Aby nezemřel za hloupost, jíž se dopustil on sám.
"Petře…" vzlykl tichoučce, za což si vysloužil kopanec od onoho vzteklého trpaslíka.
***
Aslan ho přivedl zpět a on zůstal stát jako trubka před třemi svými sourozenci. Lucka a později i Zuzana se mu vrhly kolem krku a on to s radostí přijal. Během "pobytu" s Čarodějnicí si uvědomil, jak protivně se choval.
Petr se nad ním tyčil s rukou položenou na jílci meče a svým postojem skutečně připomínal krále. Tenkrát, tehdy poprvé se svého bratra bál. Otočil se k němu v očekávání jakékoliv reakce. Blonďák však pouze pohodil hlavou a zašel do stanu, vyhrazeného pro ně dva.
"Jdi se vyspat," doporučila mu Zuzana a postrčila ho ke stanu.
Edmund pomalu šel. Opatrně vešel dovnitř, zul si boty a vkročil na podlahu vystlanou polštáři. Střelil pohledem po Petrovi, leštícím svůj meč, a posadil se ani moc blízko ani moc daleko.
"Omlouvám se," hlesl se skloněnou hlavou. To se poprvé omlouval a myslel to ze srdce vážně.
Petr k němu zvedl hlavu. Chrpové oči se stáhly do dvou úzkých škvírek. Petr máchl mečem a uložil ho do pochvy. Pak ji i s pásem odložil vedle sebe.
Natáhl se a vrazil Edmundovi facku. Poprvé. Vzápětí ho objal. Tmavovlásek se nezmohl na žádnou reakci. Facka ho pálila na obličeji. Ještě víc však pálilo vědomí, že si ji opravdu zaslouží.
"Už to nikdy, nikdy nedělej!" vydechl těžce Petr, zatímco ho pevně svíral v náručí. Edmund omotal své paže kolem Petrových ramen. A rozplakal se. Poprvé v životě plakal štěstím.
Když se odtáhli, Petr mu utřel slzy.
"Králové nepláčou," zamumlal, než přitiskl své rty na ty Edovy. Vzápětí se odtáhl. Edmund - zmatený z chvění, které jím prošlo - na něho kulil oči.
"Král může líbat, koho chce," zabručel Petr a schoulil se pod jednu z přikrývek. Tehdy dostal Edmund svůj první polibek od Petra.
Tu noc si opět vlezl k Petrovi, protože nemohl spát.
***
Vyhráli! Oni vyhráli! Čarodějnice byla pryč, zima zmizela. Edmund se usadil do načechraných polštářů na podlaze. A teď to na něho padlo. Do teď ho stále někdo rozptyloval - Lucka, Aslan, Lucka, dryády, Lucka, stromy, Lucka, zvířata, Lucka - takže neměl čas na uvažování.
Ale teď, když byl sám. Zhrozil se nad sebou. Srdce mu přestalo na chvíli tlouct, když si to uvědomil. On byl vrah. Viděl před sebou vyděšené obličeje zvířat, tvorů i stromů na straně Čarodějnice, které on ZABIL! On přesekl nitku jejich života! Co když, co když na ně někdo doma čekal? Měli rodinu? Potomky? Určitě ano. A díky němu se nevrátí!
Viděl před sebou prvních dvacet, jejich tváře si pamatoval do nejmenšího detailu. Pak už mu vše splývalo v neurčité barevné skvrny. Ani si nepamatoval jejich tváře.
Edmund se schoulil do klubíčka a ze všech sil se snažil potlačit slzy. Král přeci nepláče. A jemu Aslan řekl, že se stane králem spolu s Petrem, Zuzanou a Lucií.
"Kdy-kdyby to viděl Petr," zavzlykal tichoučce, zatímco si představoval, co by mu na to jeho bratr řekl.
Ironií osudu v tu chvíli zašustila látka u vchodu a dovnitř potichu vklouzl Petr. Edmund se schoulil víc a spěšně si otíral slzy.
"Edo?" ozval se těsně za ním Petr. Černovlásek skoro vyskočil z kůže, jak se lekl. Počkal chvilku, než se jeho zběsilé srdce uklidní.
"Hm?" Víc si říct netroufl, aby ho třesoucí hlas neprozradil.
"Děje se něco? Slyšel jsem vzlyky," zeptal se ustaraně jeho bratr.
"Nic…"
"Nelži mi," zažádal Petr a zněl možná trošku nazlobeně. Edmund se zvedl do sedu.
Zadíval se na své dlaně. Viděl na nich krev, spoustu krve.
"Přestane to někdy?" zeptal se tiše. Petr si k němu přisedl.
"Co má přestat?"
"Vidím tváře…spoustu tváří. Překvapení, strach, smutek… Já je zabil, Petře! Jsem vrah! Přestane to někdy?"
Tehdy poprvé Petr nebyl schopný odpovědět na Edmundův dotaz. Místo toho si brášku přitáhl k sobě a jemně s ním kolébal, aby se uklidnil. Edmund se pomalu uklidnil. V Petrově náruči se cítil tak bezpečně. Tak schovaný před zbytkem světa.
"Taky je vidím," přiznal Petr tiše, než jejich rty spojil v polibku jemném jako dryádí pohlazení…
***

"Zase nemůžeš spát?" vyrušil ho sametový hlas od vzpomínek na první "opravdový" polibek. Kolem jeho pasu se omotaly silné paže a on se rád nechal přivinout na mužskou hruď, zatímco vdechoval
vůni máty, která jeho milovaného obklopovala. Spokojeně přivřel oči a uvolnil se.
"Jen vzpomínám," usmál se.
"Pojď spát." Dostalo se mu odpovědi. Souhlasně kývl a vrátil se do obrovského a měkoučkého lůžka.
"Miluju tě, Petře," zamumlal.
"Já tebe taky," odpověděl jeho bratr, což bylo pro Edmunda to jediné, co potřeboval, aby usnul.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kitty kitty | 31. října 2010 v 20:59 | Reagovat

pěkný, moc pěkný :-) sice mam radši Petra s Kaspianem ale tohle se mi líbilo :-)

2 Sandra Trümper Sandra Trümper | 1. listopadu 2010 v 8:03 | Reagovat

jeee.... to je takové příjemné pohlazení na duši... to se snad donutím jít i do tý školy xD
líbí se mi to... to všechno... takové milé, něžné... ještě na můj neojblíbenější pár z Narnie... bomba! :)

3 Haki (Nyu-chan) Haki (Nyu-chan) | Web | 1. listopadu 2010 v 13:16 | Reagovat

Krásné opravdu krásné..:)

4 May  Darrellová May Darrellová | Web | 1. listopadu 2010 v 17:26 | Reagovat

Jééé, to bylo moooc pěkné... povedlo se ti to, moc se mi to líbilo. ^^

5 martina.mal martina.mal | 2. listopadu 2010 v 19:08 | Reagovat

opravdu moc krásné...píšeš stejně úžasně ne-li ještě líp než předtím...už se nemůžu dočkat další povídky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama