Listopad 2010

Slepím tvé srdce

26. listopadu 2010 v 18:45 | Eliott Heather Keynes-Moon |  ONESHOTS - Jiné FF
jinéFF
~ Téma: Hraničářův učeň
~ Forma:er
~ Žánr: romantika, smutné, shounen-ai
~ Pairing: Gilan/Will
~ Warning: OOC, AU vůči větší části knihy Výkupné za Eraka a k těm dalším, troška té beznaděje...

Takže...víte, úplně mě uchvátily knihy Hraničářův učeň od Johna Flanagana, a nebyla bych to já, abych tam neviděla fůůru yaoi...
Název povídky zcela neodpovídá, ale nic jiného mě nenapadlo...
Mimochodem:
Halt: hraničář
Will: Haltův učeň
Gilan: Haltův bývalý učeň


No...

20. listopadu 2010 v 20:51 | Eliott Heather Keynes-Moon |  MY DEAR DIARY
Ach jo...
Před chvílí u nás byli známí s jejich dcerou - mojí EXnejlepší kamarádkou. Víte, ona je ten typ holky, za kterou by většina rodičů vraždila; štíhlá, pěkná, celkem chytrá, společenská a šikovná. A já si vedle ní připadám vždycky jako popelka.
Podle ní musím být totální exot, že jo. Se svýma "kreslenýma pohádkama" (nějak si nechce nechat vymluvit, že anime nejsou jen Pokemoni), japonskými kapelami, Tokio Hotel, knížkami atd.
Jediný, v čem jsem lepší je mozek a velikost prsou, což není nic, za což bych byla vděčná (myslím to druhé).
Protože kdo já jsem? Introvertně extrovertní inteligent, který se nerad seznamuje a ještě míň raději chodí na návštěvy či různé "akce". A vlastně ještě nepiju ani nekouřím, což mamku taky těší.
Kluka si asi nikdy neseženu a vnoučat se ode mne maminka taky nedočká.
Vlastně se plánuju odstěhovat do Japonska/Švýcarska/Norska/Anglie...
Prostě v hitparádě dcer jsem těžce dole.
Sportovně nenadaná, nesnáším sluníčko, ve všem vypadám jak buřt, vlasy mě neposlouchaj a už vůbec nejsem ten typ, co dokáže přijít a říct: "Mám tě ráda." Protože to nejde. Už i někoho obejmout mi dává zabrat.
Na to je expert sestra.
Vím, že je ze mě mamka nešťastná, ale já si fakticky nemohu pomoct.
No, takže návštěva kamarádky mi připomene všechny moje mindráky a já si radši zalezu k sobě do pokojíčku. Samozřejmě, že až po návštěvě, jinak by mě mamka zase seřvala.
Ale tak si to představte.

ONA typicky veselá se svou štíhlou sportovní postavou v in oblečení, s čistou pletí, dlouhými řasami a rovnými vlasy.
Proti ní JÁ pesimistická baculka, která propadá z tělocviku (4 za výmyk, dobrý, ne? xD), co sem tam vybuchne v hysterický záchvat labilního smíchu, v domácích šatech, s pupínky, řasami, o kterých nestojí mluvit a vlasy, že bych se oholila.

Takže já to vlastně můžu zabalit, že jo?

No nic, omlouvám se za tenhle "výkec".

Eliott

doll

Výplach mozku

7. listopadu 2010 v 23:27 | Eliott Heather Keynes-Moon |  MY DEAR DIARY
Můj milý deníčku (tohle infantilní oslovení jsem si nemohla odpustit).
Viděl jste někdy miminko staré jen hodinu a půl? Já ano. A musím uznat, že ačkoliv nejsem typ, co se rozněžní nad miminem (já se rozplývám nad tygry/vlky/draky...), byla úchvatně roztomilá. Alice.
Takhle bych pojmenovala svoji dceru, kdybych nějakou plánovala. Alice, Alexandra nebo Gabriela. Ale vzhledem k tomu, že žádnou neplánuju...
Včera jsem byla na oslavě tetiných narozenin. Nuda. Nebylo tam moc lidí, tudíž jsem je nemohla sledovat, jak se totálně namol potácí kolem.
Nesnáším tyhle akce. Víte, mezi dospěláky mě nevezmou, páč jsem moc malá. A mezi děti mě dospělí nutí, děcka to nerada a já to nesnáším. Prostě jsem "TA mezi". Jedinej mě podobnej věkem je sestřenka, na kterou mám svůj názor a 18letej bratránek, s nímž si taky nemám moc co říct. No bezva, říkám si.
Navíc můj úžasný pes Bou (ano, je krásnej, ale poslouchat? To ne), ačkoliv mu ještě nevypadaly zuby - tudíž ještě neměl šanci nijak dospět, si nedal říct a pořád se snažil "provozovat sex" s tetinou fenkou. Čtyřměsíční štěně. No, není to trapný? :D Jen tak sedět a pozorovat ho? 
Myslím, že končím a delší výpovědi nechám na jindy. Měj se, deníčku,

Eliott

Bou