Eka taka iet sverd eom Murtagh

23. ledna 2011 v 16:00 | Eliott Heather Keynes-Moon |  ONESHOTS - Eragon
eragon
~ Téma: Eragon
~ Forma: er
~ Žánr: shounen ai, lehce smutné a šílené
~ Pairing: Murtagh Morzansson/Eragon Shadeslayer
~ Warning: nedomyšlené


Eka taka iet sverd eom Murtagh

Eragon se zrovna cvičil v šermu. Vzhledem k síle zářoceli, z níž byl ukutý Brisingr, a také k jeho síle a rychlosti, mohl trénovat pouze s elfy. Konkrétně s Aryou, která stejně jako on ochránila ostří svého meče, aby se nezranili.

Zrovna uprostřed série náročných seků a výpadů, na něž se musel soustředit, pocítil náhlou prázdnotu ve své mysli. Safira…to spojení v mysli, které mu vždy umožňovalo se s ní spojit, zmizelo. Eragona přepadla slabost. Nádherné ostří mu vypadlo z dlaně a zabodlo se těsně vedle místa, kam se zhroutil na všechny čtyři a pozvracel se. S modrýma očima široce rozevřenýma děsem zíral do prázdna. Rty se mu třásly a po tvářích mu stékaly slzy.
Aryin hlas k němu přicházel jakoby z veliké dáli.
"Eragone, Eragone, děje se něco? No tak, odpověz!" promlouvala k němu elfka naléhavě. Zdálo se mu to, nebo její tvář brázdily starosti?
"Safira, Safira…" mumlal. "Je pryč." Pryč, pryč, pryč… Arya se zarazila, jako by jí vyťal políček.
"Cože? Co se stalo?" zatřásla jím.
"Nevím," zasténal bolestně. Vyhrabal se na nohy a svůj meč zasunul do pochvy u opasku Belota Moudrého. Z náhlého popudu se otočil severním směrem a uviděl Trna se Safirou v závěsu.
"Safiro! Safirooo!" zakřičel. Díky zbystřeným smyslům viděl, jak se Safira otočila, aby ho naposledy viděla, pak se však stočila směrem letu a už se neotočila.
Eragon se za ní chtěl rozeběhnout, ačkoliv věděl, že nemá šanci je dostihnout. Jeho snahu však zastavila nejen Arya, ale i Blödgharm a několik dalších elfích kouzelníků.
"Eragone, nedohoníš je. Safira…poradí si, nějak. Musíš to zvládnout." Aryina tvář byla stažena úzkostí. Než stihl Eragon cokoliv namítnout, Blödgharm ho omráčil.

Když se vzbudil, ležel ve svém stanu, přítomnost elfů spíše tušil, než cítil. Opatrně se zvedl.
"Stínovrahu?" ozvala se jedna ze dvou elfek.
"Ano?"
"Vyčkej, než přijde Arya-dröttningu," prohlásila.
"Dobře, jen se drobek protáhnu a poklidím si tu," odpověděl, zatímco v hlavě střádal plán k útěku. Musel za Safirou, nedokázal snést pomyšlení, že tam někde trpí pod Galbatorixovou nadvládou. Nemohl ji tam nechat samotnou. Ale věděl, že elfové, Vardenové, ani trpaslíci ho nepustí. A on složil příliš mnoho slibů, než aby si mohl dovolit žádat o jejich svolení. Ne poprvé litoval všech přísah věrnosti. Bylo ironií, že on, který chtěl být nezávislý, byl vázán tolika sliby.
Do vaku vložil dřevený tubus se svou básní, lahvičku faelnrivu, faith své matky a pak faith Safiry, kterou vyrobil jen tak z nudy. Přihodil teplý plášť, několik tunik, krabičku nalgasku a nějaké jídlo, které mu sem starostlivě přinesla pravděpodobně Katrina.
Rychle a ve vší tichosti si nasadil holenní chrániče z tvrzené kůže, pak si nasadil i návleky na předloktí a kožené rukavice. Se zbytkem brnění se odmítal tahat.
"Stínovrahu, všechno v pořádku?" ozvala se ta samá elfka. Násilně klidným hlasem, aby neprozradil své rozrušení, jí odpověděl:
"Samozřejmě, pouze zkouším Tanec Hada a Jestřába." Byl rád, že elfka volila lidský jazyk, protože v Starověké řeči nemohl lhát. Takhle utrpělo pouze jeho svědomí.
Rychle zamumlané kouzlo mu zaručilo, že lidé si ho nebudou všímat, nebude pro ně nic jiného než jakýkoliv kolemjdoucí.
Potichu se vykradl zadní stranou stanu ven - byla upravena tak, aby tam Safira měla přístup hlavou. Jak procházel táborem, splýval se stínem, ale tvářil se, jako by tam patřil, protože to byl nejlepší způsob projít nikým nepovšimnut.
Jakmile vyšel z tábora, přičemž děkoval bohům všech ras v Alagaësii, že si ho nikdo nevšiml, rozběhl se směrem k Urû'baenu. Zastavoval se pouze na pár hodin bdělého snění a pár soust.
Od Feinsteru byl Urû'baen na severovýchod, nijak výrazně daleko. Pro Eragona, který se neomezoval skrýváním, neboť to pro něho ztratilo význam, to znamenalo asi čtyři dny.
Mladík se zastavoval jen, aby se najedl, dopřál si trochu bdělého snění a pak pokračoval.
Přiměl se zastavit až v tu chvíli, kdy stanul před branami Urû'baenu. Zahleděl se na honosný palác, který se tyčil nade všemi ostatními budovami. Musel uznat, že si ho představoval jinak. Spíše jako temný hrad, obestřený pochmurnou aurou. Na věži vlála korouhev, znak Galbatorixe - černý drak na rudém pozadí.
Eragon si přes sebe přehodil plášť, nasadil kápi a vmíšen v davu vešel do města. Menšími uličkami se ubíral k paláci, sem tam trochu zabloudil, ale přesto se zdárně přibližoval. Znepokojovalo ho, že necítí Safiru, už dávno by s ní měl být schopen komunikovat. Raději nad tím nepřemýšlel. Zastavil se u vstupní brány do paláce. Všiml si, že všude se opakuje motiv draka, ale nepřemýšlel nad tím, chtěl pouze najít Safiru.
"Stát! Kdo jsi?!" ozvali se strážci tvrdě. Eragon k nim zvedl oči. Ušklíbl se.
"Uhněte mi z cesty!" pronesl tak chladně, že by i Islanzádí zmrzl úsměv. Avšak na stráže to nijak nezapůsobilo. Na to byli moc znudění.
"Nepustíme tě do paláce, pokud neprokážeš svou totožnost!"
"Řekli jste si o to. JIERDA!" Kouzlem je odhodil několik metrů daleko, kde oba narazili do stromu a zůstali pod ním ležet. Eragon zavrtěl hlavou, ale pokračoval v cestě. Když vstoupil do paláce, z mysli jednoho sluhy vytáhl informace, kde se nahází trůnní sál a nevšímavě procházel po schodištích a chodbách. Ignoroval pohledy služebníků či vojáků. Něco v jeho postoji nutilo ostatní, aby si drželi odstup. Měl postoj pravého bojovníka, který již zabíjel, a zabil mnoho. Tudíž Eragonovi nic nebránilo poklidně dojít až ke Galbatorixovi.
Myslel si, že ho jeho pocity roztrhnout. Toužil utéct z dosahu onoho tyrana, ale zároveň se musel držet, aby se za Galbatorixem nerozběhl kvůli Safiře.
Před vstupem do sálu se zarazil.
"Pojď dál, mladý Jezdče, neboj se," ozvalo se hladkým hlasem zevnitř. Eragon tedy pomalu vešel. Nedivil se, jak to že o něm Galbatorix věděl, i on si dávno všiml Galbatorixovy mysli, která se rozprostírala daleko od sálu.
Procházel poměrně světlým sálem, po jehož stranách stálo dvanáct kamenných křesel v různých barvách. Na konci sálu stál černý trůn a vedle něho rubínově rudé křeslo - pro Morzana. Na černém trůnu seděl pohodlně opřen Galbatorix. Ruku měl položenou na opěradle a lehce poklepával černými nehty. Černé oči zářily z bledé tváře, která už nějakou dobu neviděla slunce. Na hlavě měl krátký porost černých vlasů a dokonce i oblečení měl černé, prošívané stříbrnými nitěmi.
Eragon se zastavil na délku jednoho metru od samozvaného krále, na to, aby měl strach, se moc bál o Safiru. Galbatorix se usmál nelítostným šklebem, který víc než cokoliv jiného připomínal výraz dravce.
"Jaká je nám to milá návštěva. Eragon Stínovrah se nás rozhodl poctít svou přítomností." Jeho hlas zněl stále stejně hladce a podmanivě. Eragon okamžitě obestřel svou mysl neprůstupnou stěnou, proto mu unikla blížící se známá mysl. Po chvilce však díky svým smyslům zaslechl kroky pevných bot, rozléhající se od okolních stěn. Eragon se prudce otočil, až mu kápě pláště sklouzla na ramena.
"Eragone, jak milé překvapení, žes zaskočil za svým bratrem," ušklíbl se Murtagh a prošel kolem Eragona, aby se usadil na rudém křesle. "Víš, pustil bych tě, aby sis sedl, ale jakožto staršímu synovi mi právem otcova židle náleží," pousmál se. Eragon zatnul pěsti.
"Morzan nebyl můj otec! Kde je Safira, co jste jí udělali? A proč s ní nemůžu komunikovat?" Snažil se znít pevně, ale jeho hlas slábl, jak do něho pronikal strach o Safiru a frustrace.
Galbatorix se usmál. Pokud měl Murtagh pochyby o blonďákových slovech, nedal to na sobě znát.
"Myslíš, že bych vás nechal, abyste spolu vymýšleli způsob, jak utéct? Nejsem imbecilní. Uvědom si, jak dlouho vládnu celé Alagaësii. Samozřejmě, že je tvá dračice v pořádku, neublížil bych matce nové generace draků. Což mi připomíná; Murtaghu, zajdi za Safirou a řekni jí, že její Jezdec dorazil. Uklidní ji to," pokynul Galbatorix Murtaghovi. Tmavovlasý se neochotně zvedl.
"Nezapomeň, co jsi mi slíbil," zadíval se Galbatorixovi do očí. Ten škubl hlavou.
"Samozřejmě. Ale chvilku si počkáš, musíme tady s Eragonem vyřešit otázku jeho věrnosti. Jen běž." Murtagh poslušně odešel tajnými dveřmi za černým závěsem ze sametu za královým trůnem.
Galbatorix se pousmál.
"Tak, když jsme tu sami, můžeme řešit otázku tvé poslušnosti ke mně."
"Jestli si myslíš, že tě někdy budu poslouchat, pleteš se. Přišel jsem pro Safiru!" vykřikl Eragon a chtěl se odejít za Murtaghem, protože předpokládal, že tam budou draci, ale zjistil, že se nemůže pohnout. Zacukal sebou, ale kouzlo nepovolilo.
Přes okna se zatáhly ebenové okenice a další přes dveře. Jezdec začal panikařit. Galbatorix se na něho zadíval. V tu chvíli Eragon pocítil ostrý nápor králova vědomí. Galbatorix naprosto cíleně dorážel na jeho obrany.
Možná minuty možná hodiny odolával Galbatorixovu nátlaku, po nějaké době už ne ze stoje ale z kleku, protože veškerou energii upínal k obraně mysli. Soustředil se na Safiru.
Po nějaké době však Galbatorix jeho zábrany překonal a beztrestně se prohraboval jeho vzpomínkami a myšlenkami. Nijak se přitom neohlížel na bolest, kterou Eragonovi způsoboval. Nejdříve se však zaměřil na místa, kde se Eragonovy myšlenky upíraly ke slibům a přísahám. Čepelí svých myšlenek je přeťal a pobaveně sledoval, jak se Eragon svíjí na podlaze bolestí. Jakmile se zbavil těchto nepříjemností, nemohlo ho nic zastavit v probírání se hnědovláskovou myslí. Bral si jeho vzpomínky a přemýšlel, jaké by mohlo být blonďákovo pravé jméno.
Když skončil, Eragon se spíše podobal klečící hromádce nervů.
Galbatorix se spokojeně pousmál. Ještě ho nezlomil, ale to se brzy změní.
Luskl prsty. V tu chvíli tam naběhlo několik ozbrojenců. Na tyranův pokyn popadli Eragona pod pažemi a vytáhli ho do stoje, aby ho posléze odvedli do kobky ve sklepení. Hodili Eragona dovnitř a zamkli za ním. Cela neměla okna a do zdí byly vyryty nápisy v Liduen Kvaedhí, které mu bránily užívat kouzla. Ne, že by se Galbatorix domníval, že by Eragon dokázal plánovat útěk, ale pro jistotu. Rozhodně nechtěl, aby se Vardenský bojovník potuloval po paláci.

Galbatorix odešel ze sálu do svých komnat, kde nad starými svitky přemýšlel nad pravým jménem. Nápady si sepisoval a seděl u toho dlouho do noci.
Druhý den ráno si zavolal Murtagha a poslal pro Eragona. Murtagh se ze svého místa po králově pravici nakláněl přes jeho rameno a prohlížel si nápady. Po chvilce nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Tohle je nesmysl," prohlásil o několika jménech a prstem je zrovna vypálil z pergamenu. Galbatorix se zamračil, ale nezasahoval. On sice viděl všechny Eragonovy vzpomínky, ale téměř rok společného cestování a bojů to nenahradí.
Když Eragona přivedli, Galbatorix pocítil vlnu divokého uspokojení z pocitu, že přibude někdo, koho může ovládat. Eragon, který přes noc nabral síly, se hrdě narovnal a zadíval se přímo do Galbatorixových onyxových očí.
Galbatorix zkoušel jednotlivá slova a sledoval, jestli na Eragona působí. K jeho zklamání nepůsobilo ani jedno. Murtagh se uchechtl, popravdě očekával, že Galbatorix pohoří.
Bylo jednoduché poznat jméno někoho jako on nebo sluhové v paláci či vojáci. Ale Eragon měl duši čistou jako diamant. Eragon byl jiný.
Pak ho to napadlo. Věděl, napadlo ho přesně, jak by mohlo znít Eragonovo jméno. Narovnal se a jeho oči šíleně zazářily, když uschoval myšlenku i pozdější plán do nejzazšího koutku své mysli. Nepotřeboval, aby se to Galbatorix dozvěděl.
Král vydal zvuk ne nepodobný řevu lva a znovu se prohrabal Eragonovými vzpomínkami.
Murtagh zaťal pěsti, když viděl svého mladšího bratra, kterého oproti svým slovům velmi miloval, jak klečí před Galbatorixem zlomený. Znal ten pocit, zažil ho sám. Odvrátil tvář a uzavřel se ve své mysli, akorát stále zvládal poslouchat, co se kolem děje.
"Odveďte ho," odfrkl si Galbatorix popuzeně. Stráže Eragona spěšně odtáhly a odvedly do cely.
Eragon se schoulil na dřevěném lůžku a myslel na Safiru, jak to, že jen tak letěla s Murtaghem? Co jí řekl? Po nějaké době do cely vešel voják, který mu donesl kus chleba a vodu. Eragon z posledních zbytků sil zkontroloval, jestli v tom není jed a snědl to, když nic nenašel.
Po jídle se mu udělalo trochu líp, přesto se cítil bídně. Bylo to, jako by ho Galbatorix znásilnil, dokonce dvakrát.
Světlovlasý brunet si přitáhl kolena k bradě. Jak se odtud má jen dostat? Jeho myšlenky odplouvaly dál a dál z dosahu, jak se pomalu nořil do bdělého odpočinku.
Okamžitě se však probral, když uslyšel vrznout dveře od cely. Zvedl hlavu, až mu z toho zakřupaly krční obratle, a zamračil se, když zjistil, že to byl Murtagh.
"Ahoj, bráško," řekl s lehkým úšklebkem na tváři. Eragon mu zamračeně opětoval pohled.
"Nebude se páníček zlobit, když zjistí, že jsi tu?" neodpustil si jízlivou poznámku, na nic jiného se stejně nezmohl. Murtaghovýma očima projel vztek, podoben blesku, ale okamžitě zmizel, když lískové oči zazářily jakousi touhou.
"Nedozví se to. A až to zjistí, bude pozdě," prohlásil se stále více se rozšiřujícím úsměvem na rtech. Eragon ztuhl, nelíbilo se mu, kam se situace dostávala.
"Co plánuješ?" zeptal se obezřetně. Murtagh se zašklebil.
"Galbatorix tě nikdy nedostane, bratříčku," slíbil, ale kupodivu to Eragona moc neuklidnilo. "Víš, zatímco se ten starý blázen pokoušel přijít na tvé jméno, napadlo mě jedno, které by ti sedělo," přimhouřil oči.
"Tak proč jsi mu ho neřekl?" odsekl Eragon.
"Říkal jsem, že on tě nikdy nedostane, bratříčku!" zasyčel Murtagh vztekle. "Navíc, byla zábava sledovat jeho ubohé pokusy, kterými se ani trochu neblížil k pravdě," pokrčil rameny. Eragon se zamračil.
A pak to Murtagh vyslovil. Eragon okamžitě poznal své jméno, ačkoliv si nemohl vybavit, jak znělo. Věděl, že Murtagh ho má teď zcela pod svou nadvládou. Vyděšeně se zadíval na černovlasého, jemuž z lískových očí zářil triumf.
Zopakoval jméno, aby si byl jistý. Když si všiml slz v Eragonových očích, nemohlo být pochyb.
Přešel ke svému bratru a zvedl mu hlavu.
"Opakuj po mně," pronesl. Když Eragon zavrtěl hlavou, zopakoval to ve starověkém jazyce a přidal k tomu jméno.
"Eka taka iet sverd eom Murtagh," vyslovil
"Eka taka iet sverd oem Murtagh," zopakoval Eragon
"Alfr iet ebrithil."
"Aflr iet ebrithil."
"Eka weohnata tauthr alfr."
"Eka weohnata tauthr alfr."
"Alfr er iet lifa."
"Alfr er iet lifa."Pokaždé, když Eragon odmítl, Murtagh uplatnil sílu jména, aby ho k tomu donutil.
"Jeho štěstí je i mé," pokračoval Murtagh stále ve starověkém jazyce.
"Jeho štěstí je i mé," opakoval Eragon, ne že by z toho byl nějak nadšený, ale nemohl nic dělat. Ať se bránil, jak chtěl, musel odříkávat slova, která mu brala jeho svobodu a nutila ho k věčné poslušnosti.
"Udělám pro něho vše, co přikáže, vše, co ho učiní šťastným."
"Udělám pro něho vše, co přikáže, vše, co ho učiní šťastným." Eragonovy oči se čím dál víc rozšiřovaly, jak si uvědomoval, že Murtagh mu odmítne nechat skulinku, nezůstane nic, co by mu dovolilo se z pout vymanit.
"Nedovolím nikomu, aby mu ublížil. Udělám cokoliv, abych ho ochránil před jakýmkoli násilím." Po dlouhých minutách, nebo to snad byly hodiny, přísah se Murtagh dostával ke konci.
"Odteď jsem s ním spojený, jeho bolest je má."Eragon zmučeně spadl na lůžko, neschopný myslet.
Murtagh se téměř něžně usmál, když poklekl k Eragonově hlavě. Hnědé oči se vytřeštily. Ve strachu? Ne, v uvědomění si, že se nechal zatáhnout do podobné věci, kterou udělal Elvě!
"Ššš, neboj, všechno bude dobré, můj nádherný malý bratříčku. Věci se vyřeší, ano?" zapředl uklidňujícím tónem a lehce přiložil své rty k těm Eragonovým. Odtáhl by se, měl Murtagha za zrádce. Ale zjistil, že byť vyčerpaně, lehce odpovídá. Černovlasý se ušklíbl a poodtáhl se. Úšklebek se rozšířil, když zjistil, že jeho bratříček po oddělení jejich rtů nespokojeně zakňoural. Tiše, leč slyšitelně.
"Uvidíme se zítra, bratříčku, teď spi," rozloučil se, než zmizel a vymazal strážnému z hlavy, že tam kdy byl.
Eragon se schoulil v klubíčku a téměř okamžitě se ponořil do stavu podobnému spánku víc než kdykoliv dřív po tom, co se zúčastnil Agaethí Blödhern.
Ráno ho neurvale vzbudili strážní, aby ho odtáhli na další "pohovor" s Galbatorixem. A Eragon si uvědomil, že slyší jejich myšlenky! Teda ne všechny, ale vyšší ze strážných zrovna přemýšlel nad tím, že Murtagha by měl někdo odstranit, protože je nebezpečný. Eragonovy oči se rozšířily, když si uvědomil, že on sám je teď něco jako Elva. Radar pro Murtaghovu ochranu. Cítil, jak mu ruka sjíždí k místu, kde míval Brisingr, aby tomu muži podřízl hrdlo. Stálo ho veškeré soustředění, aby muže nezabil a soustředil se na blížící se "rozhovor" s králem.
Ten vyčkávavě seděl na trůnu s další svitkem v ruce. Za ním stál Murtagh s apatickým výrazem, který se lehce pohnul, když spatřil Eragona. Jakmile stráže vyšly z místnosti, samozvaný král začal zkoušet jména i jejich kombinace, ale hnědovlasý tam pouze stál a nepřítomně mu oplácel pohled, aniž by na něho mělo jakékoliv slovo nějaký vliv.
Když Galbatorix odhodil svitek a rozzuřeně se pustil do opětovného zkoumání Eragonovy mysli. Zamračil se. Jezdcovu mysl obklopovala, pohlcovala i naplňovala jakási zvláštní rudá vlákna. Prozkoumal je důkladněji, než rozpálený téměř do běla opustil jeho mysl.
Eragonovo srdce se málem zastavilo, když si uvědomil, že Murtaghovi hrozí nebezpečí. Rychlostí, kterou se mohl rovnat elfům, se postavil přímo před Murtagha, kterého se král právě chystal uhodit.
"Co jsi to udělal?!" zasyčel Galbatorix, když Eragona odstrčil. Murtagh si Eragona zašoupl za sebe a podíval se do Galbatorixových očí.
"Chtěl jsi znát jeho jméno, já na něho přišel," pokrčil černovlasý rameny. Galbatorixův obličej ukazoval, že uvnitř královy mysli probíhá souboj. Nakonec se zamračený král posadil znovu na svůj trůn.
"Ať je po tvém, stejně mě nemůžeš zradit," prohlásil, jistý si nezlomností přísah, které k němu Murtagha vázaly. Neptal se na to, co vše Eragon Murtaghovi přísahal, nemyslel, že by to mohlo věci změnit.
Murtagh se s úšklebkem vydal ven ze sálu.
"Jdeme, Eragone," pronesl. Eragon v tu chvíli kráčel vedle něho. Murtagh dovolil, aby se jeho rty lehce zkroutily do potěšeného výrazu. Nikdy by ho nenapadlo, že pomocí pravého jména dokáže Eragona přinutit, aby ho miloval. Nemyslel si, že by to kouzla svedla. Ledaže...zarazil se. Otočil se k Eragonovi a lehce pronikl svou myslí do jeho. Na rozdíl od Galbatorixe dával pozor, aby svému bratru neubližoval.
A pak ji našel. Hluboko v koutku mysli, chráněný cit, který Eragon dokázal schovat.
"Ty mě miluješ," vydechl tiše. Bylo to pochopitelné, Eragon svůj cit potlačil o té míry, že o něm sám téměř nevěděl. Protože Murtagh je zradil. Přiložil své čelo na Eragonovo.
Pak se vzpamatoval, uvědomil si, že jsou na chodbě, a odvedl Eragona do svého pokoje.

Když se ráno Eragon vzbudil, uvědomil si, že je svým nahým tělem zády natisknutý na Murtagha, který mu jemně přejížděl dlaní po boku. Spokojeně si povzdechl, ale pak si uvědomil, že něco tíží Murtaghovu mysl. Nemusel pátrat, samo vyplulo na povrch, že to Galbatorix Murtaghovi ubližuje. Eragon se otočil a přejel po jizvě na Murtaghově břiše.
"To on?" hlesl tiše. Muragh, stále se zavřenýma očima, kývl. Kdyby měl oči otevřené, viděl by, jak se do Eragonových promítlo nové odhodlání.
Hnědovlásek se narovnal, jeho hlavou běžela jediná myšlenka: 'Musím zabít Galbatorixe.' Vymanil se z Murtaghova objetí a oblékl si šaty, které mu sem nechal Murtagh včera donést. Bílá košile, černá tunika a černé volné kalhoty.

"Kam jdeš?" zabručel Murtagh po chvilce, když mu došlo, že Eragon už není v jeho náruči. Eragon tiše sebral Zar'roc položený na stolku, pás si omotal kolem boků.
"Zabít Galbatorixe," pronesl odhodlaně. Rozespalý Murtagh - který zlenivěl, když nemusel být pořád ve střehu - se lehce ušklíbl.
"Jasně, až se budeš vracet, dones mi snídani," řekl ironicky.
Dveře za Eragonem se lehce zavřely a pod tichým kouzlem i uzamkly.
Eragon se plížil hradem, který mu Murtagh včera ukázal do nejmenších podrobností, směrem k trůnnímu sálu. Nešel dovnitř hlavním chodem, vzal to tajnou chodbou, která ústila za trůnem, vedle chodby k drakům.
Tišší než stín se Eragon proplížil ke Galbatorixovi, sedícímu na trůnu v zamyšlení, zrovna měly začít audience, a natáhl dlaň a Gedwëy ignasia. Vzhledem ke spojitosti k Murtaghovi se mu ukázaly veškeré Galbatorixovy obrany. Ba dokonce v nich po pár hodinách tajení své přítomnosti našel skulinu, díky níž mohl Galbatorixe zabít.

Když se Murtagh plně probral, zjistil, že Eragon je pryč a dveře jsou zamčené. Nepomáhalo žádné kouzlo, ani nadávky či kopance.
Po nějaké době se Murtagh usadil na posteli, aby promyslel svou situaci. Okna byla zajištěna Galbatorixem, dveře nemohl otevřít a vyrazit díru do zdi by ho stálo všechny síly vzhledem k ochranným kouzlům, která byla všude.
Už si začínal zoufat, protože díky kouzlům, kterými Galbatorix obklopil dračí jeskyni, se nemohl ani zkontaktovat s Trnem, což mu vadilo. Cítil se jako králík zalezlý v noře. Až na to, že ta nora ho odmítala pustit ven.
Najednou se zkroutil v bolestech. Nevěděl, co se děje. Jako by někdo rval něco z jeho těla ven. Ve chvíli, kdy začal propadat beznaději, se dveře otevřely. Stál v nich Eragon, celý od krve, okolo boků měl přepásaný Zar'roc a v rukou třímal tác se snídaní.
Lískové oči se rozšířily.
'Kam jdeš?'
'Zabít Galbatorixe.'
'Jasně, až se budeš vracet, dones mi snídani.'
Tác dopadl na zem, když
Murtagh Eragona prudce objal.

PS: Ehm, jo, uvědomuju si, jak je to nesmyslné, takže mi to říkat nemusíte. Prostě to přišlo z čista jasna a já to musela sepsat. Nepovedla se mi, ale přeci jen, snaha byla.
Jazyk jsem si vypůjčila z jedné povídky, i když tam to bylo myšleno jinak. Nejsem si jistá, jestli to je opravdu Starobylá řeč, nebo výmysl, každopádně si na to nečiním nároky (autorku povídky si nepamatuju, jinak bych ji uvedla jako zdroj).
Eka taka iet sverd eom Murtagh. - Dávám svůj meč Murtaghovi. (v přeneseném slova smyslu)
Alfr iet ebrithil. - Je můj pán.
Eka weohnata tauthr alfr. - Budu ho následovat.
Alfr er iet lifa. - Je můj život.
me
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janiie Janiie | 23. ledna 2011 v 21:03 | Reagovat

tak Eliott.. já ti dám nesmyslné.. mě to tak vůbec nepřijde.. je to krásné.. ta povídka se mi mooooc líbila :-) Kluci jsou spolu a díky tomu, že je Galbatorix mrtvý, se určitě zrušily Murtaghovi sliby k němu... a určitě jsou volní i draci.. awww prostě krása :-) =3

2 ♫ Synthia ♫ ♫ Synthia ♫ | Web | 27. ledna 2011 v 19:21 | Reagovat

krása na netu jsem neviděla moc eragon povídek ale tahle je skvělá :-)

3 Elie Elie | Web | 13. února 2011 v 17:18 | Reagovat

Ano, u konce jsem se smála :D
Perfektní ;)

4 Ichika Aiyoru Ichika Aiyoru | 23. března 2011 v 17:59 | Reagovat

No.. .Přemýšlím, co napsat. Ahoj, je asi blbost, takže k věci.
Vážená Eliott staneš se mou žen... ehem, bohyní? :D Přemítám, jak dlouho už hledám něco na tyhle dva a tady mě zasáhne přímo dračí dávka skvělých povídek.
Takže, má paní, mé božstvo, jakou Ti mám přinést oběť za tuto slast s níž jsem to četla? Za to, že u tvých povídek jsem po dlouhé době kvičela vzrušením z toho, co bude dál, za to, že jsem chytala jedno krvácení z nosu za druhým až jsem, kvůli nedostatku krve, musela visát polovinu sousedsta.. Řekni! Jakou? xD

5 Akira Akira | 6. října 2012 v 16:59 | Reagovat

já chci další :-D  :-D  :-D

6 Kulapaw Kulapaw | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 20:02 | Reagovat

Lump armpit brings discomfort, aches. to Carry visit doctors is not appropriate. Bulge under the muscle cavity may turn out to be cancer disease. But most often it is result frequent use deodorants, violation rules personal hygiene, increased sweating. Redness causes narrow clothing, alien razor, the infection.
<a href=http://armpit.info/how-much-should-you-worry-about-painful-lump-under-armpit>painful lump under armpit</a>  
Compaction under the arm, redness, lump getting hot? This is the boil that will cut, then take antibiotics. first stage cost lotions, anti-inflammatory medicines. When the ailment switched to second stage, shown surgical procedure.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama