Nevinná žádost 1/2

16. ledna 2011 v 20:35 | Eliott Heather Keynes-Moon |  ONESHOTS - Eragon
eragon
~ Téma: Eragon - real world
~ Forma: er
~ Žánr: slash, lehká deprese
~ Pairing: Murtagh Morzansson/Eragon Shadeslayer
~ Warning: OOC


Nevinná žádost

"Jednou Jarní zamilovanost," usmála se na něho jakási dívka. Eragon kývl a profesionálně jí namíchal požadovaný koktejl, který nabral jasně růžovou barvu. Podal ho dívce, která se s ním snažila flirtovat, ačkoliv bez úspěchu. Převzal peníze, dál si však děvčete nevšímal. To se zklamaně odebrala ke kamarádkám.
Světlovlasý mladík si povzdechl. Tady v baru Gossip pracoval od osmi do tří do rána, aby si vydělal na studia - začínal ve škole ráno v deset a končil ve tři, jinak by sem nestrčil nos, pokud by ho sem nezavlekla Safira. Zadíval se na tančící blondýnku s modrými melíry, která divoce tančila na parketu za rytmů rychlé hudby.
"Ještě jednu Jahodovou bombu," zazubila se na něho jeho kamarádka, když žádala o nejoblíbenější drink v Gossip. 
"Poslední," varoval již veselou Safiru, když jí podával kýžený nápoj. Spousta jahod, vodky a dalších složek.
Ve tři ráno nechal svého šéfa Oromise, aby zavřel, a podpírajíc Safiru se vydal do jejich společného bytu.
Shodil Safiru na postel v jejím pokoji. Sám se odporoučel do sprchy a spát. Zítra byla sobota, což mu slibovalo odpočinek.

Safira vstala až ve tři a hned se začala připravovat. Měla plán ohledně Eragonova neexistujícího sociálního života, k čemuž potřebovala Thornovu pomoc, protože ona neměla moc mužských přátel. Pravda, Eragon byl gay.
Oblékla si džíny a modré triko, které ladilo s jejíma očima i melíry v jejích vlasech. Vzápětí už seděla v metru směrem k tetovacímu salonu, kde její přítel pracoval.
Seděl na židli, rudé vlasy rozčepýřené do všech stran na sobě bílý nátělník a volné rifle. Prohlížel si SKATEstyle, aby se inspiroval. Jakmile vešla do dveří, vzhlédl a usmál se.
"Ahoj, Thorne," zazubila se, když přišla k němu a posadila se na jeho pultík, kde "vítal" zákazníky.
"Ahoj, zlato," natáhl se pro její ruku, aby ji políbil na hřbet. Safira se mu svezla na klín.
"Měla bych prosbu," zamrkala na něho sladce.
"Copak potřebuješ?"
"Víš, jak jsem ti vykládala o Eragonovi?" Thorn naklonil hlavu na stranu.
"Hm?" zeptal se, zatímco ji jemně líbal do blonďatých vlasů.
"Potřebuju mu někoho najít, je pořád sám a je z toho smutný, poznám to," usmála se posmutněle.
"Moc ti asi nepomůžu, já se s holkama nekamarádim," pokrčil rameny. Safira se narovnala.
"Ale on nepotřebuje holku, nýbrž kluka," vysvětlila. Thorn se zarazil, ale nijak to neřešil. Byl zvyklý na všelicos.
"Aha, hm...pár bych možná znal. No, Galbatorix nepřichází v úvahu, jestli je tvůj kamarád tak sladký, jak říkáš, protože Gal je trochu moc...hrubý ve svém chování..." zamumlal. "Durza taky nepůjde a..."
"A?" podívala se na něho podezřívavě.
"A nic," odbočil očima. Zamračila se.
"Je tu ještě někdo, viď?" Thorn uhnul očima.
"Murtagh se ti líbit nebude," pronesl zamítavě, jako by jí chtěl naznačit, aby Murtagha nechtěla vidět, že není vhodný pro jejího citlivého kamaráda.
"Co kdybych to alespoň zkusila?" usmála se. Zdálo se, že je zcela rozhodnutá se s Murtaghem seznámit, jako by prostě věděla, nebo chtěla vědět, že Murtagh bude ten pravý. Thorn si povzdechl, pochopil totiž, že Safira si to nedá vymluvit.
"Fajn," povzdychl si, lehce Safiru sundal z klína a pobídl ji, aby ho následovala dozadu, do místnosti, kde on i jeho známý, Durza, odpočívali. Odhrnul černý závěs s barevnými grafity.
Na černém koženém křesle seděl mladík, asi o dva roky starší než Safira. Oblečený byl v černém, nohy v černých sk8tkách měl položené na stole. Když je uslyšel, pohodil tmavými vlasy, z nichž každý pramen měl svou vlastní délku, a zadíval se na ně lískově hnědýma očima. Ty, plné života a čehosi, zářily z bledé souměrné tváře. Korálově zbarvené rty se zkroutily do úšklebku, když očima sjel Safiru od shora dolů.
"Murtaghu, tohle je Safira, říkal jsem ti o ní. Safiro, seznam se s Murtaghem," pronesl rudovlasý odevzdaně. Murtaghův škleb se rozšířil, jak se lehce narovnal v koženém křesle.
"Jo, říkal," pronesl řezavě. Nebýt chladu, mohl jeho hlas znít příjemně, chraplavě. "Mluvíš o ní pořád," pokračoval. Safira se váhavě usmála. Ne, že by se jí Murtagh zrovna zamlouval, ale vzhledově to byl rozhodně přesně Eragonův typ.
"Ráda tě poznávám," usmála se. Murtagh zvedl jedno tmavé obočí.
"Fakt? To se divím. On ti Thorn neřekl, o tom jaký je Murtagh hajzlík a nevychovaný grázl?" Thorn protočil očima. Safira se v duchu zasmála, napadlo ji, jak by mohla Murtagha přimět, aby udělal to, co chtěla.
"Měl jsi pravdu. Nebude vhodný," prohlásila vážně, když se otočila ke svému příteli. Zřetelně slyšela, jak se Murtagh v křesle se zájmem lehce narovnal.
"Vhodný na co?" zeptal se tichým hlasem, který připomínal spíše výhružné vrčení, než cokoliv jiného. Pohodila svými vlasy a otočila se k němu.
"Neboj, o nic nejde. Jen jsem chtěla najít společnost pro svého kamaráda, ale hádám, že Eragon by neocenil takového - jak jsi to říkal? - grázla jako ty, takže, díky za snahu Thorne, asi se radši zeptá Aryi..."
"Tvůj kamarád potřebuje dohazovačku?" zeptal se Murtagh s úšklebkem. Safira zavrtěla hlavou.
"Nepotřebuje, ale já ho nerada vidím osamělého," pokrčila rameny. "No nic, asi půjdu, Thorne, přijď večer do Gossip, tak v půl deváté, můžeš přivést nějakého kamaráda." Políbila Thorna lehce na rty a odešla. Věděla, že Murtagha zanechává napřímeného a hlavně zvědavého, což přesně plánovala.
Chtěla, aby přišel, jakkoliv se choval. Nechtěla, aby byl Eragon sám, věděla, že se její kamarád trápí.
Domů se blondýnka dostala až v sedm, protože ještě musela nutně něco nakoupit v mužském oddělení svého oblíbeného obchodu. 

Do bytu se vřítila jako hurikán a okamžitě Eragona odtáhla do koupelny.
"Dej si sprchu, nemáme čas, přijdeme pozdě!" vychrlila na něj, než ho zamkla v koupelně. Sama se pak vydala do obývacího pokoje, kde z nakoupených kousků šatů vymýšlela co nejlepší outfit. 
Když se nakonec rozhodla pro naprosto ideální - minimálně podle ní - kombinaci, upravila se i ona a vrátila se ke dveřím od koupelny. Vzápětí uslyšela Eragona, jak buší na dveře.
"Můžeš mě pustit?" z hlasu Safira jasně poznala, že se její kamarád mračí. Odemkla. Brunet se vyřítil z koupelny.
"Co to mělo bejt?" vyhrkl. Safira se záhadně pousmála.
"Pojď, musíme tě obléct," zazubila se, když Eragona odvedla do obývacího pokoje. Eragon se však zastavil na prahu.
"Cože musíme?" zadíval se na ni podezřívavě.
"No oblíct tě. Dneska je přeci v baru speciální noc, ne?" mrkla na něho.
"No jasně, ten svátek, co? Můžeš mi vysvětlit, jak může stát jako ten náš počítat jako svátek den na počest draků? Draků!"
"Nevím, ale pojď, chci, abys vypadal dobře. Musíš si někoho najít," prohlásila modroočka a hodila po něm vybrané oblečení. 
"Děláš si srandu?" vyhrkl Eragon, když to oblečení uviděl. Úzké černé džíny, bílé triko z materiálu tak slabého, že byl lehce průsvitný, s nápisem Have me a černým čárovým kódem. K tomu černý kožený pásek s "pyramidkami" a výraznou sponou a široký kožený náramek. 
"Obleč se!" prohlásila Safira nesmlouvavě. 
"Nikdy!" 
"Nebo budu muset Vanirovi říct, že jsi masturboval nad jeho fotkou," vytasila těžký kalibr, pak už Eragon nic nenamítal.
"Ale to už je dlouho," nemohl si pomoct, cítil potřebu se bránit. Dřív se mu jejich spolužák fakt líbil, ale už to zmizelo, dávno.
"A co? Ukaž?" přistoupila k němu, když si přetáhl přes hlavu triko. "Hm...ujde," popadla pásek a zapnula mu ho kolem boků. Lehce křivě. Pásek absolutně nesplňoval funkci, pro jakou byl vyroben, ale dával vyniknout jeho štíhlým bokům. Když si Eragon připnul náramek na levé zápěstí, Safira spokojeně kývla.
"Můžu se na sebe podívat?" zeptal se Eragon. 
"Ne, teď vlasy." Safira vytáhla hřeben a gel. Pár rychlými pohyby Eragona učesala stylem 'Zrovna jsem vstal z postele'. Spokojeně si své dílo prohlížela.
"Skvělé, teď se na sebe podívej. Vypadáš skvěle," usmála se, když ho otáčela k zrcadlu. Eragon zalapal po dechu. Tričko i džíny byly těsné a neskrývaly ani kousek z jeho - naštěstí štíhlé a lehce svalnaté - postavy. Účes, nápis na triku, pásek a kalhoty vysílaly jednu jedinou věc: "Vezmi si mě." A 'vezmi' rozhodně nebylo myšleno jako se s ním oženit.
"Takhle přeci nemůžu jít," zaprotestoval. Safira protočila očima.
"Ale jdeš! Moc ti to sluší," prohlásila, než mu podala krátkou černou bundičku. Nechala ho obout se do Conversek a odtáhla ho ke Gossip, aby nepřišel pozdě do práce.
Tam Eragon zapadl do obvyklé rutiny. Obsluhování zákazníků, ignorace flirtujících dívek stejně jako mužů, kteří ho plácali po zadku - dnes víc než normálně, což Eragona přimělo k rozhodnutí, že Safiru zabije.
Po nějaké době čekání Safira konečně spatřila svého přítele. Potěšeně se jí blesklo v očích, když si všimla Murtagha v závěsu.
"Thorne, tady jsem," zamávala na rudovlasého, náramky na její paži zachrastily. Ten se vydal jejím směrem. Přivítali se polibkem.
"Eragone, tohle je Thorn," představila je krátce. Eragon zvedl oči a usmál se.
"Takže to jsi ty. Těší mě," řekl.
"Nápodobně." Safira omylem, nebo snad naschvál nepředstavila Murtagha a popravdě řečeno, Eragon si ho nevšiml. Ale Murtagh si Eragona všiml moc dobře. Hnědovlásek mu přišel sexy, moc sexy, a on silně zapochyboval o slovech té holky. Jak by někdo takový mohl být sám? Nabídky se mu musely hrnout.
"Udělej čtyři Jahodový bomby a pojď si na chvilku sednout s námi," pobídla ho Safira. Eragon profesionálními pohyby namíchal čtyři drinky, aniž by se zajímal, proč čtyři pro tři osoby, a položil je na pult. Thorn zaplatil, dvou z nich se ujal a zbylé dva vzala Safira.
"Glaedře, vezmeš to za mě?" zeptal se. Blonďák kývl. Eragon tedy obešel pult a následoval Safiru. Vzápětí ucítil ruku na svém pozadí. Celý ztuhl a otočil se, aby zákazníka požádal, aby odešel. Než to však stihl udělat, mužova ruka byla zkroucena za jeho zády a černovlasý mladík v kožené bundě zavrčel do mužova ucha:
"Nešahej na to, co není tvoje!" S tím ho odstrčil. Narovnal se a podíval se na Eragona. Eragon ztuhl na místě. Vždycky nesnášel klišoidní označení "padlý anděl", ale tady se nedalo použít nic jiného. Tmavé vlasy dokonale rámující bledý souměrný obličej, lískově hnědé, zamračené oči, ve kterých se blýskalo cosi, co Eragon nedokázal rozeznat, korálové rty a ta postava! Bože. Mladík byl o pár let starší a o hlavu vyšší než on sám. Měl na sobě triko a černé kalhoty, které přesně kopírovaly jeho vypracované tělo, a koženou bundu.
"Ehm, děkuju," řekl nakonec. Vydali se ke stolu za Safirou a Thornem a v tu chvíli si Eragon uvědomil, že mladík je tu s nimi.
'Tak proto ta čtvrtá bomba,' pochopil.
Usadili se ke stolku na zbylá místa - proti sobě, jejich stůl byl v půlkruhovém boxu. Safira vzhlédla od líbání se s Thornem.
"Oh, Eragone, tohle je Murtagh, Murtaghu, Eragon," představila je krátce, zatímco s očekáváním hleděla na Eragona. Ten se tvářil zamyšleně, nicméně zaujatě. Murtagh se pohodlně opřel o zeď boxu. Pak se nehezky ušklíbl. Tenhle kluk se mu líbil poněkud jinak, než byl zvyklý, takže se rozhodl nedat to najevo. Jinak řečeno, nejlepší obranu útok jest, ne?
"To je ten tvůj kamarád, který potřebuje dohodit kluka?" zeptal se chladně. Eragon po Safiře střelil ublíženým pohledem.
"To jsem neřekla, jen jsem ho chtěla seznámit s někým novým," zapírala blondýnka a očima Murtagha varovala. Ten se však nedal.
"Ale no tak. Říkala jsi: "Je tak osamělý, nerada ho takhle vidím," napodobil tmavovlasý Safiřin smutný hlas. Thorn se napřímil, Safira ztuhla a Eragon se zvedl.
"Mám ještě práci," prohlásil, nechal plnou skleničku drinku na stole a zmizel v davu lidí.
Jak mu to Safira mohla udělat? Jo, jasně, věděl, že ho takhle neoblékla jen tak, ale že mu jako nějakému zoufalci domluví rande, to nečekal. Ranilo ho to. Jako by nebyl sám schopen sehnat si partnera. Dobře, přiznejme, že nebyl, ale to neznamenalo, že potřeboval, aby mu Safira dohazovala Thornovy kamarády nebo kohokoliv dalšího.
"Proč jsi to udělal?" zavrčela Safira, když si byla jistá, že je její kamarád z doslechu. Murtaghův škleb se rozšířil.
"Já nic neudělal, to tys měla tu pitomou touhu mu někoho dohodit," podíval se na ni chladně, nepřipouštějíc si, že to on Eragona ranil.
"Chtěla jsem mu pomoct! Měl jsi pravdu, Thorne, byl to špatný nápad," zamračila se a už Murtaghovi nevěnovala ani jeden pohled. Věděla, že jít teď za Eragonem, by nemělo cenu, protože hnědovlásek potřeboval vychladnout a vydýchat to, co se v jeho očích bezpochyby jevilo jako zrada.
Murtagh se po chvíli zvedl od stolu, protože měl plné zuby toho, jak se ti dva chovají. Být to animovaný film, zářila by kolem nich růžová aura a létala srdíčka. Mladíkovi se zdálo, že ji skoro vidí, takže vyklidil pole. Usadil se u baru, kde sledoval Eragona, kterak kmitá. Pokaždé, když se mladík sehnul pro led nebo citrón, Murtagh měl co dělat, aby po něm nevystartoval, jak se jeho krásný zadeček rýsoval pod těsnými džínsy. Ke své nelibosti si všiml, že není sám, kdo Eragona pozoruje.
Po chvilce kmitání okolo zákazníků si Eragon všiml, že Murtagh sedí u baru. Jeho srdce se rozbušilo čímsi mezi strachem a radostí, nedokázal to identifikovat. Nasadil profesionální úsměv - který byl mimochodem moc sexy - a zeptal se:
"Dáš si něco?" tak mile, jak to dokázal. Murtagh se zamyslel.
"Hm...jo, hoď sem vodku, dvojitou," poručil si nakonec. Teenager mu podal sklenku. "Dík." Murtagh v tekutině smočil rty, pak do sebe vodku obrátil a nehnul ani brvou, když ucítil, jak mu tekutina stéká hrdlem. 
Eragon se otočil, aby vyřídil další objednávku a odnesl několik drinků. Když se vracel, chlápek, žádající si o další pivo, ho popadl za zadek. Jako obvykle, Eragon věděl, že sem chodí i takhle ztracené existence.
Chlápek toho vzápětí litoval, když mu napružený Murtagh zkroutil prsty dozadu. Chlápek zaskučel. Hnědovlásek se zajíkl, když viděl, jak se mužova tvář kroutí do bolestné grimasy.
"Omluv se. HNED!" zavrčel tvrdě. Když se mu nedostalo odpovědi, s krutou radostí v očích, mu prsty zkroutil ještě o kousek víc.
"Dobře, kurva! Omlouvám se!" zakňoural chlápek. Murtagh ho pustil a on se urychleně vytratil.
"Dostáváš nabídky tohohle typu každou noc?" zadíval se na Eragona. 
"To není tvoje věc!" odsekl Eragon, čímž to Murtaghovi vlastně potvrdil.
"Proč někdy na nějakou nekývneš? Bylo by to jednoduší, kdybys měl někoho, kdo ti je udrží dál od těla," pronesl. Eragon se na něho nechápavě zadíval.
"Možná proto, že pro ně nechci být jen ohřívátko postele, napadlo tě to?" zamračil se. Podal nějakému klukovi Coca-Colu a brambůrky.
"Dej mi to ještě jednou," postrčil k němu Murtagh sklenku. Eragon ji svědomitě naplnil, chápajíc, že odpovědi se nedočká. Černovlasý do sebe kopl vodku a zvedl se.
"Měj se, prcku," prohlásil a otočil se k odchodu. Přelétl varovným pohledem všechny, kdo na Eragona zírali. Ti však viděli, co se stalo tomu, kdo se pokusil se Eragona dotknout, a raději se odvrátili. 
Teprve pak se jeho temná postava vytratila z lokálu. Murtagh zanechal mladíka v rozpacích a zmítajícího se v nevědomosti. Nechápal, co to s ním Murtaghova přítomnost dělá. Cítil se s ním bezpečně, ale zároveň se tak strašně bál, cítil touhu s ním být, ale něco v něm ho nutilo utéct. Chtěl...
Potřásl hlavou.
"Glaedře, potřebuju jít. Zvládneš to tady?" zeptal se naléhavě, jak chtěl co nejrychleji utéct. Starší muž se usmál, viděl, jak se Eragon cítí nesvůj.
"Jasně, jen běž." Eragon popadl svou bundičku a vyběhl ven. Chtěl být co nejrychleji doma.

Murtagh ležel ve své posteli a zíral do stropu. Od té chvíle, co uviděl Eragona, cítil podivný pocit ve svém nitru. Když se usmál...
"Sakra," zaklel, když mu na mysl znovu přišel onen hnědovlásek. Nechtěl na něho myslet. Nevěděl, jak se má chovat, když byl s ním. Ironie nefungovala, vztek používat nechtěl, nechtěl...chlapce vyděsit, ublížit mu... Jeho lískové oči se doširoka otevřely.
"Cože?" vyjekl a narovnal se. Nechápal, co se s ním děje. Vždycky, minimálně od svých 13 let, ovládal své emoce. A najednou prostě pořád musel myslet na tuho kluka. A to ho viděl jen jednou.
Praštil do matrace, ale to mu neulevilo od frustrace. Zařval a převalil se na posteli. Chtěl by za ním, ale zároveň se bál. Jako můra přitahována světlem.

Eragon si hodil batoh na ramena, zrovna vycházel z budovy školy, snažil se utéct před Safirou, která se mu stále snažila dohodit nějakého kluka, jako omluvu za Murtagha.
Murtagh. Majitel toho jména neopouštěl Eragonovu mysl. Eragon na něho musel myslet znovu a znovu. Zdálo se mu o něm.
"Sakra," zanadával. Murtagha pravděpodobně už nikdy neuvidí a i kdyby, s někým jako on by nikdy nemohl být. Zamračil se.
"Eragone..." ozvalo se tiše odkudsi zprava. O světlou zeď se opírala postava v kožené bundě, černé vlasy spadající do očí a cigareta v koutku úst. Eragon zapomněl dýchat. Jeho srdce vynechalo několik úderů, aby mohlo vzápětí začít tlouci dvojnásobnou rychlostí než obvykle.
"Murtaghu," hlesl. Murtagh byl zase oblečený v černém, kdežto Eragon měl své obvyklé džíny a páskem volně přes boky a díky brzkému podzimnímu chladu se v modré mikině lehce chvěl zimou. Vlasy měl rozcuchané jako předtím, ale bez gelu. Murtagh típl cigaretu o zeď, zahodil špaček a narovnal se.
"Ahoj," zvedl koutek úst.
"A-ahoj, ehm," zahuhňal Eragon a znovu se lehce zachvěl. Murtaghovy oříškové oči si toho samozřejmě všimly.
Pár rychlými pohyby si sundal svou bundu - zdálo se, že značkovou - sundal Eragonovi batoh a oblékl ho do bundy. Jeho batoh si pak hodil přes rameno. Eragon se na něho nechápavě zadíval. Tohle neodpovídalo tomu, jak se Murtagh choval ten večer před pár týdny.
Když však Murtagh zamířil pryč z pozemků university, vydal se hnědovlásek rychle za ním.
"Proč...proč jsi přišel?" zeptal se tiše a dělal dvojité kroky, aby stačil Murtaghově tempu. Ten, vidíc Eragonovy potíže, zpomalil.
"Nemůžu se stavit na pokec?" zvedl jedno tmavé obočí. Eragon se zamračil.
"Samozřejmě, že můžeš, jen mě to překvapilo," řekl nakonec. Všiml si, že Murtagh ho uličkami Ellesméry - druhého největšího města v Alagaësii - vede ke kavárně Varden, nepochybně.
Pravda, Murtagh mu přidržel dveře a vešel za ním. Usadili se u stolku v rohovém boxu. Eragon, sice vděčný za teplo kavárny, avšak stále prochladlý, si na sobě nechal Murtaghovu bundu. Vzápětí k nim přichvátala hnědovlasá servírka a předala ji lístky.
Eragon se nemusel ani koukat, měl vybráno. Zdejší latté s čokoládou bylo nepřekonatelné. Murtagh si naopak lístek pečlivě prostudoval.
"Jedno latté s čokoládou," objednal si Eragon.
"Espresso a Pařížský řez." Servírka odběhla a hnědovlásek se zadíval na Murtagha.
"Tak...potřebuješ něco? Chceš si o něčem promluvit?" zeptal se nervózně, protože si nebyl jistý, co má od Murtagha očekávat. Zdálo se mu, že mění nálady jako aprílové počasí. Murtagh se opřel o opěradlo židle.
Naklonil hlavu a zadíval se na něho svýma oříškovýma očima.
"Hm...asi jsem ti to neměl říct tak, jak jsem udělal. Ten večer," nadnesl. Eragon viděl, že jemu to vůbec líto není, ale jeho svědomí ho pravděpodobně donutilo udělat to. Kývl. Co by mohl čekat zrovna o Murtagha, že? Ale taky pochopil, že už jen tohle muselo Murtagha stát značné úsilí.
"Odpouští se." V tu chvíli jim servírka donesla jejich objednávku. Murtagh počkal, až odejde, pak talířek se zákuskem přesunul k Eragonovi. Ten se zarazil.
"Co?"
"Jen si dej, jsi trochu bledý." Wow, na malý moment to znělo téměř ustaraně a stejná emoce probleskla v očích. Než se na ni však mohl Eragon zaměřit, byla pryč, nahrazena ledovým klidem. Eragon se odevzdaně pustil do zákusku. Takhle s Murtaghem se cítil téměř...příjemně.
"Co škola?" začal Murtagh, pomalu upíjející své espresso. Eragon mu tedy vyprávěl o to, co se učí - studoval na právnické fakultě - a jací jsou jejich učitelé. Na moment se cítil opravdu fajn.
Najednou se však Murtagh zarazil. Jeho oči potemněly, on zatnul čelist. Pak se vymrštil na nohy a vyrazil z lokálu, předtím vrazil nějaké peníze servírce. Eragon popadl tašku a vyběhl za ním ven. Ale nikde Murtagha neviděl. Se skloněnou hlavou se tedy vydal domů. Nechápal, co to do černovlasého vjelo, zdál se být v pořádku a najednou takhle uteče. Prostě do Murtagha neviděl, absolutně nevěděl, co to s tmavovlasým pořád je. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janiie Janiie | 17. ledna 2011 v 8:01 | Reagovat

woooow... skvělý.. uplně jsem se do toho zažrala.. hltala jsem jedno slovo za druhým.. ale Eliott, jak si mi to mohla udělat a takhle to useknout ? O.O teď budu napjatě čekat na pokračování.. snad se z toho nezblázním :-D
opravdu krásný nápad a skvělé zpracování :-)

2 Bloodynka Bloodynka | Web | 26. dubna 2012 v 14:35 | Reagovat

Pánečku! No fakt super! Čítala som veľa FF o Eragonovi, ale toto patrí medzi tie najlepšie! A hňeď si prečítam pokračovanie!!! :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama