Protože ti nedokážu odolat 2/2

22. února 2011 v 13:00 | Eliott CrackerJack Keynes-Moon |  ONESHOTS - RPS
avatarJonascest

~ Téma: Jonas Brothers
~ Forma: er
~ Žánr: romantika, shounen ai
~ Pairing: Joe Jonas/Nick Jonas
~ Warning: pseudo incest, OOC, AU, žádné celebrity



Našel ho. V posteli. A Joe nebyl sám. Ležel v těch černých saténových přikrývkách, pouze v sepraných džínech, pod ním se válela dívka, pouze v sukni a podprsence. Divoce se líbali a převalovali, vzrušeně oddechovali. Nicholas cítil, jak mu jedno po druhém vypadl z ruky sešit, učebnice, tužka a kalkulačka. Každý předmět představoval malý výbuch v bublině, kterou představoval Joeův pokoj. Cítil zběsilý tlukot svého srdce, když si uvědomil, že se ti dva přestali hýbat. Oni si ho všimli!
Nick se takřka neznatelně roztřásl, když se Joe narovnal. Znatelně viděl najednou napjatá záda. A pak se černovlasý otočil.
Cosi v jeho kamenném obličeji se pohnulo, když poznal, že vetřelec je Nick. Kudrnatá hnědovláska se narovnala a překřížila paže přes hrudník, aby se nějak chránila.
Joe se díval do Nickových očí, karamelové oči zářily jakýmsi zvláštním světlem. Nevěděl, jak dlouho se na sebe dívali. Jisté bylo, že existovali jen oni dva.
"Joe!" vyhrkla bruneta pohoršeně. Joe k ní obrátil svou pozornost. Sevřel rty.
"Vypadni!" Tiché zavrčení se rozlehlo po celém pokoji. Nick nadskočil, v hlavě se mu promítla vzpomínka na den, kdy mu tohle Joe řekl poprvé.
"O-omlouvám se. Už-už jdu," vyhrkl. Náznak nejistoty se poprvé promítl do černovláskovy tváře.
"Ne ty! Padej, Monico! HNED!" upravil svůj rozkaz Joe. Nick se zarazil a právě sebrané věci mu znovu vypadly z rukou. Mohl říct, že je stejně překvapen, jako Monica. Ta se uraženě zvedla z postele, sebrala své růžové triko a přetáhla si ho přes hlavu. Setřela si rozmazanou rtěnku z tváře a vyrazila ke dveřím. Před Nickem se zarazila.
"Jmenuju se Bella!" vykřikla a utekla. Nick se za ní překvapeně otočil. Nebýt tak vyděšený celou situací, musel by si všimnout, že dívka mu je nápadně podobná. Kudrnaté vlasy stejné barvy, bledá pleť, jemné rysy, hnědé oči, možná ne tak zářivé, ale mohla by vypadat jako jeho dívčí já.
Joe si opřel lokty o kolena a prsty si pročísl černé vlasy, zhluboka si povzdychl. Pak se zvedl a otočil se k Nickovi.
"Tak, cos potřeboval? Doufám, že to bylo naléhavé," pronesl s nuceně lehkým tónem. Přeci jen, Nick jo nachytal u něčeho, u čeho by ho nikdo - natož jeho čtrnáctiletý, dobře, téměř patnáctiletý adoptivní bratr - neměl vidět. A s Nickem to všechno nabíralo jiný rozměr, jako vždy.
Nick roztřeseně posbíral své věci.
"Ú-úkol z matematiky. Nechápu to. M-moc-moc se omlouvám, že-že jsem vás vyrušil kvůli takové blbosti. M-moje chyba," omlouval se, aniž by zvedl oči z podlahy. Nevšiml si proto, že Joe vstal a přešel až k němu.
Až když se v jeho zorném poli ocitla dvě bosá chodidla. Zvedl hlavu a málem spadl ze schodů otevřenými dveřmi, když si všiml, že Joe dřepí před ním.
"Neomlouvej se… Byla pitomá," ušklíbl se. Nick vykulil své oči do Joeova obličeje, přehlédl tudíž, že Joe zatnul pěsti. Nickova přítomnost mu to ztěžovala.
Nevěděl, proč to udělal. Prostě ji viděl. Viděl její podobnost s Nickem, i když se mu nemohla rovnat, a sbalil ji. Litoval toho a byl rád, že se nikam nedostali. Ale litoval, že je Nick viděl. Zrovna Nick. Ale kdyby to nebyl Nick, možná by se s Monicou, vlastně Bellou vyspal. A věděl, že by toho litoval.
"No, tak se na to podívejme, ukaž ten úkol," pobídl ho Joe, když okolo něho procházel dolů do obýváku.
Ještě ten večer Nick potkal Joea na chodbě, viděl, jak táhne povlečení do koupelny a cpe ho do pračky.

"Ach jo," zasténal Nick zmoženě. Katie se k němu starostlivě otočila.
"Děje se něco?"
"Jo, mám narozeniny," kývl brunet. Jeho kamarádka vykulila oči v nechápavosti.
"A co je na tom špatného?"
"Dostanu dort, dárky a mamka kolem mě bude jako kvočna a…" 'A Joe bude smutný,' dodal v duchu. "Prostě to nemám rád," uzavřel to.
Oslava vypadala tak, jak si to představoval.
Celý obývací pokoj byl plný girland a konfet, na stole stál velký dietní dort a všude byla spousta dietní koly, brambůrků a podobných dobrot.
A nemohl opomenout dárky ležící na křesle.
"Všechno nejlepší, zlatíčko," přála mu Denise, zatímco ho zběsile objímala. Nick obětí poněkud vlažně vracel. Hodil okem po Joeovi, který si až moc okatě prohlížel fotky na stěně. Nick dřív viděl, jak mu Denise do ruky vrazila balíček, který mu měl dát. Mrzelo ho to, chápal, že mu Joe nechce nic dát.
Rozbalil všechny dárky a nad všemi se radoval tak, jak se od něho čekalo. Snažil se nekoukat po Joeovi, který se vzápětí vytratil, aniž by si vzal cokoliv ze stolu. A hlavně, aniž by si toho někdo pořádně všiml. Ne, Kevin potřásl hlavou a chvilku se díval ke schodům, než uznal, že Joe se nevrátí. Nick se pouze smutně usmál a sklonil hlavu, aby skryl pocit jakési prázdnoty hluboko uvnitř.
Nasadil si na hlavu kovbojský klobouk, který dostal od Kevina a skládal všechny rozbalené dárky. Nesnášel chaos a zvlášť ve svých věcech. Nechal ostatní, ať se baví, on se jen usmíval a přikyvoval. Jakmile to bylo možné, utekl k sobě pod záminkou, že si chce dárky vyzkoušet. Naštěstí byla zítra sobota, takže ho nikdo nehnal spát.
Asi tak po hodině se ozvalo váhavé zaklepání. Nick se zvedl z postele, na níž seděl a věnoval se důležité činnosti, zíral totiž do stropu.
Otevřel dveře a zarazil se, protože za nimi spatřil Joea.
"J-Joe, nečekal jsem tě," dostal za sebe a nejradši by si nafackoval. Copak takhle se vítá někdo, kdo k vám přijde? V černovláskově tváři se nepohnul ani sval.
"A můžu dál?" nadhodil po chvilce sarkasticky. Nick sebou škubl.
"Jasně, jen pojď. Mám tu trochu nepořádek, toho si nevšímej," usmál se váhavě a ustoupil, aby Joe mohl projít. Ten šel stále tak, aby byl k Nickovi čelem s jednou rukou za zády.
Přelétl očima přes psací stůl, na němž ležely úhledně poskládané dárky. Jinak všude čisto.
"Nepořádek? Nikde ho nevidím. No, to je jedno. Mohl bys rozsvítit?"
Kudrnatý učinil, oč byl požádán, a zjistil, že Joe se mezitím usadil na posteli a v ruce svíral jakousi věc neurčitého tvaru, překrytou prostěradlem.
Nick se zamračil. Joe mu přeci dárek už dal, ne? Ano, z donucení, ale dal.
"Pojď sem," pohodil Joe hlavou. Mladší chlapec přešel k němu a posadil se na místo, na které Joe ukázal, jako by tu snad byl černovlasý pán, i když pokoj už před několika lety opustil.
Z náhlé Joeovy blízkosti byl nervózní. Cítil černovláskovu vůni a vzpomněl si, jak ho nesl ze školy. A jak ještě předtím zabránil tomu zrzkovi - který ještě teď kulhá - aby ho zmlátil.
A jak nádherně zranitelně vypadal, když na něho Denise hrnula výčitky.
"Tak…em, potřeboval jsi něco? Já jen, že není zrovna obvyklé, abys sem chodil…" dostal ze sebe pracně a dalo mu pořádnou práci, aby se neodsunul do zóny, kde si byl sám sebou víc jistý.
Joe se ušklíbl.
"Je ti patnáct," řekl jakoby mimochodem.
"Jo," kývl Nick.
"Tolik bylo mně, když jsi sem přišel," pokračoval Joe. Nick se podvědomě schoulil, podvědomě se bál, že mu to Joe začne vyčítat.
"Jo," odsouhlasil váhavě. Joe tušil, proč Nick tak…pohasl, to bude to správné slovo. Věděl, že se kudrnatý bojí. Ale on neměl v úmyslu mu něco vyčítat. Všechno sváděl na rodiče. Ale byl rád, že Nicka přivezli. Získal lepší důvod ráno vstát a jít do školy.
Mohl Nicka pozorovat na chodbě, někdy při tělocviku. Mohl sledovat, jak jeho malý bráška roste.
"Říkal jsem si, že bys k patnáctinám chtěl něco víc než školní diář, o kterém víš, že ho stejně koupila máma," stočil Joe svůj pohled k oknu, do měsíčné noci. Věděl, že ostatní si šli lehnout. Tedy, Kevin šel na nějakou party, ale to nevadí.
Nick na něho překvapeně kulil oči. Nechápal, jak si to má přebrat. Joe mu chce dát dárek? Dobrovolně? Nic mu nevyčítá?
"Víš co? Zavři oči," pobídl ho starší z nich. Nick zamrkal a pak, váhavě, pomaličku zavřel své karamelové oči. Černé řasy se lehce chvěly, jak odolával touze oči otevřít, aby mohl Joea sledovat.
Joe strnul a chvíli jen koukal na ty krásné rysy. Nevědomky se k Nickovi naklonil, jeho dech polechtal Nickovy tváře.
Nick se nadechl. Cítil Joeův dech na svých tvářích, nebylo to nepříjemné. Co to Joe zkoušel? Chtěl ho snad…? Jeho tváře se zbarvily do růžova. Než se stihl rozhodnout, jestli by mu to vadilo, ucítil cosi přes svá kolena a Joeova blízkost byla zase dál.
"Otevři oči," povolil mu Joe chraplavě. Před chvílí ale chraplavě nezněl, tak co to?
Pomalu otevřel oči. Nejdřív přejel přes Joea, než se podíval ke svému klínu a zajíkl se.
V jeho klíně ležela nádherná elektrická kytara. Byla třpytivě inkoustově modrá s elegantně prohnutým světlým krkem.
Uctivě po ní přejel rukou, jako by nástroj byl křehký a mohl se rozbít při hrubějším kontaktu. Po chvilce ji opatrně vzal a zvedl, aby si ji mohl prohlédnout. Po chvilce obdivného okukování si všiml, že vzadu, tam, kde krk splývá s tělem kytary, je stříbřitý nápis. Přimhouřil oči a uviděl, že je do dřeva elegantním písmem vyryto stříbrné Nickie.
Zamračil se a nechápavě zvedl oči k Joeovi, který ho - jak jinak - nezaujatě sledoval. Ve skutečnosti to pod černovláskovou kůží vřelo touhou. Na malou chvilku si myslel, že Nicka políbí, ale ovládl se. Nechtěl prckovi zničit narozeniny. Ne kvůli své špinavé touze.
"Nickie?" začal Nick nechápavým hlasem. Joe si uvědomil, o čem chlapec mluví, a přes obličej mu přešel krátký úsměv. Ale byl tam. Nick ho moc dobře viděl.
"Tak se jmenuje. Každá má kytara má jméno, tahle se jmenuje Nicolle, ale to bylo dost dlouhý, tak jsem to zkrátil. Dostal jsem ji…já nevím, k šestnáctinám," vysvětlil. "Nehraju na ni, říkal jsem si, že se ti bude líbit," dodal po chvilce tónem; mně je jedno, jestli ji nechceš.
Ale lhal, jako v posledních několika letech stále. Za prvé, kytara se jmenovala Nickie, rozhodně ne podle Nicolle. Za druhé, opravdu moc mu záleželo na tom, aby si Nick kytaru vzal. Protože ji pojmenoval po něm.
Nick po kytaře přejel špičkami prstů. Brnkl na struny, ale čistý zvuk nevyšel, pouze jakési cosi, zmateně se zamračil. Zvedl hlavu. Právě totiž zaslechl zpěv fénixe. Okouzleně se ohlédl po zdroji onoho zvuku. A zjistil, že to je Joe, který se směje. Zůstal na mladíka zírat. Nikdy Joea neviděl, aby se smál. A teď, když to zažil, chtěl, aby se Joe smál pořád. Byl to nádherný čistý zvuk a co teprve, jak Joe vypadal. Nějak mu nepřišlo na mysl, že se mladík směje jemu, dokud se Joe nezvedl a nevrátil se s kabelem, který do kytary zapojil. Nick nad sebou potřásl hlavou. A on si toho zesilovače předtím nevšiml? No nazdar. Joe se znovu posadil vedle.
"Teď to zkus," pobídl ho.
Nick poslechl a hrábl rukou do strun. Tentokrát kytara vydala čistý tón. Nick se usmál a rychle zahrál krátkou melodii.
Joe se nepatrně usmál.
"No, myslím, že bys měl jít spát. To, že ti je patnáct, neznamená, že budeš ponocovat," ušklíbl se. Pomalu vstal a Nick ho následoval. Dostal pocit, že by měl. Došel s Joem až ke dveřím, kde se zastavil.
"Takže…děkuju," usmál se nervózně.
"Všechno nejlepší," zamumlal Joe. A pak, bez varování, se k němu naklonil, horký dech polechtal Nickovy tváře, než Joe přitiskl své rty na ty hnědovláskovy.
Bylo to jako blesk. Ten pocit projel Nickovým tělem, roztřásl ho do poslední buňky, chlapce polévaly vlny horka a chladu. Jako by měl horečku.
Skončilo to dřív, než to začalo. Než si stačil uvědomit, jestli se mu to líbilo nebo ne.
Joe se mu jen krátce podíval do očí, načež se otočil a rychlým krokem odkráčel.
Nick za ním zůstal zírat, ruce bezvládně svěšené podél těla. Po chvilce za sebou zavřel dveře a zamířil do postele.
Kytaru ve vší opatrnosti opřel o zeď, než se schoulil pod přikrývku. V hlavě měl ten polibek. Ehm, polibek. Nick věděl, že jemné otírání rtů o sebe neznamená polibek, ale pro něho to znamenalo hodně. Bylo to tak…intenzivní. Joe se ho dotýkal pouhých několik vteřin, ale s ním se zatočil svět. Myslel, že omdlí, zároveň měl dojem, že by uběhl maraton během pár minut.
Usnul, ani nevěděl jak.

Oproti tomu Joe usnout nemohl. Udělal to! On to vážně udělal. Políbil Nickyho, svého - adoptivního - bratra. Ten ho teď bude nenávidět!
"Bože, hnusím se mu?" zeptal se sám sebe. "Samozřejmě, že ano!" odpověděl si vztekle. Rozmáchl se a vrazil pořádnou ránu do svého boxovacího pytle a zanadával, jak ho zabolela ruka. Neměl ochranné rukavice, takže to zabolelo. Ne však víc, než ten pocit, co ho mučil.
Tu noc prakticky nezamhouřil oka.
Když ráno Nick sešel ke snídani, Joe seděl nad velikým hrnkem kávy.
"To je můj hrnek," poukázal na holou skutečnost. "Dobré-dobré ráno," popřál váhavě. Nebyl si jistý, jak se k Joeovi má chovat.
Joe to vyřešil za něho. Jako obvykle se choval, jako by se nic nestalo.
"Čau," kývl Joe přátelsky. Dopil kafe a zvedl se. "No, patnáctko, Kevin na tebe čeká v autě, zatím se měj," položil hrnek do dřezu a odešel. Musel se přitom protáhnout kolem Nicka. Ten se nad Joeovou náhlou blízkostí a vzápětí jejím zmizení roztřásl jako ratlík.
"Joe…" vyhrkl, ale mladík tam už nebyl.
"Sakra," zanadával Nick. Rychle se nasnídal a vyběhl za Kevinem, který opravdu seděl v autě.
"Ahoj, prcku," pozdravil ho Kevin radostně. Nick se zamračil, ale na chvilku zaplašil myšlenky na Josepha.
"Neříkej mi prcku. Už jsem velkej," nabídl Kevinovi typickou puberťáckou odpověď. Kevin se zasmál a nastartoval.

Nick se zadíval na sešit z matiky. Úkol sice již úspěšně vypočítal, ale potřeboval s Joem mluvit. On neuznával tenhle bratrův přístup, že co se nemělo stát, se nestalo. Ne! Chtěl o tom s Joem mluvit. Potřeboval o tom mluvit. Chtěl vědět, proč to černovlasý udělal. Přes den si to v hlavě urovnal. Líbilo se mu to. Pocity, které při tom cítil, vysvětlovaly jeho touhu být v Joeově blízkosti. Tu potřebu, chytit ho za ruku, obejmout. Jasně, říkal si, že tak to u bratrů bývá a on opravdu chtěl být Joeův bratr. Ale možná chtěl být něco víc. Jenže, co Joe?
Chvatně vstal a vydal se nahoru, úkol zůstal ležet na stole.
"Vysvětli mi to!" vyhrkl, když otevřel dveře na půdu a vylezl nahoru. Joe sebou škubl a otočil se na své měkké stoličce u klavíru.
"Zase nechápeš matiku?" zeptal se nonšalantně, zatímco se snažil sebrat svůj klid. Nick se zamračil a vyrazil k němu. Vstoupil na měkký bílý koberec, který pokrýval podlahu "hudebního koutku". Postavil se kousek před Joem a založil ruce v bok. Černovlasý k němu vzhlédl.
"Děje se něco?" zeptal se. Nick ho svou drobnou pěstí praštil do hrudníku.
"Ještě se ptej! Vysvětli mi to! Proč jsi to udělal?! Proč jsi mě políbil?! Co?" požadoval odpovědi. Joe si zhluboka povzdechl a vložil hlavu do dlaní. Nick ucítil lítost, když viděl Joe, který vypadal tak zranitelně. Nicméně on se těch odpovědí vzdát nehodlal.
"Bylo ti mě jenom líto, že nemám holku? Protože, protože jestli jo, neodpustím ti to!" Černovlasý k němu chvatně zvedl oči. Asi poprvé za celou dobu, co ho Nick znal, viděl v Joeově obličeji čirou nevěřícnost.
Pak se Joe vymrštil na nohy. Překročil vzdálenost mezi nimi, popadl Nicka za ramena a začal s ním třást.
"Sakra! Co si o mně myslíš, co?! Myslel jsem, že mě znáš víc! Jak tě mohlo jenom napadnout, že bych to udělal z takového důvodu?!" Nick se roztřásl, pravděpodobně strachy, když viděl Joeův výraz.
"Od té chvíle, co tě sem přivezli, nemám klid. Myslel jsem, žes mi sebral rodiče, ale zároveň jsi mě tak okouzlil! Pak mi došlo, že to rodiče se mě vzdali. Že to oni se upjali na tebe. A já viděl, jak rosteš a jsi čím dál krásnější. Myslel jsem, že se neovládnu. Že tě zničím. Držel jsem se od tebe dál, protože jsem se cítil bezpečněji. A pak…pak jsi přišel s tím úkolem a všechno šlo do kytek. Teď už to v sobě dál nedokážu dusit!" Jakmile dokončil, co chtěl říct, přitiskl Nicka k sobě a vášnivě ho políbil.
Drtil Nickovy rty tak naléhavě, že nejdříve zcela přehlédl jeden důležitý fakt. Totiž ten, že Nick polibek opětuje. Až v tu chvíli, kdy ucítil, Nickův jazyk, jemně kroužící přes jeho rty, si uvědomil, že ho mladší chlapec objímá kolem krku a tiskne se k němu.
Nejdřív byl tak pohlcen tou slastí, kterou cítil při kontaktu rtů, tím mravenčením, které se jím roztahovalo, takže úplně přehlédl odezvu.
Jakmile si ji však uvědomil, odtáhl se. Díval se na kudrnatého chlapce, jehož obličej barvila nachová červeň, jeho rty se lehce třásly, a jeho oči byly zatažené clonou čehosi, co Joe tak úplně nedokázal poznat.
"Co to děláš?" vydechl tiše. Nick položil ruku na černovláskovu tvář.
"Co se mi zlíbí," odpověděl stejně potichu. Joeův výraz byl k nezaplacení. "Protože tě miluju," zamumlal. Přitiskl se ke svému staršímu bratru. "Protože ti nedokážu odolat."
ptno
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tifa Tifa | E-mail | Web | 22. února 2011 v 14:02 | Reagovat

Nádhera :-D  :-D Romantika =* Tohlwe jsou takový fešáci oba dva :D *chlípný úsměv* xD Opravdu dokonalá :-)

2 Sandra Trümper Sandra Trümper | Web | 22. února 2011 v 18:03 | Reagovat

awww, já tu povídku prostě žeru! fakt, je naprosto skvělá! taková něžná, romantická... :3
mimochodem, pokaždé naprosto žeru obrázky, co k povídkám přidáváš xD

3 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 2. března 2011 v 13:45 | Reagovat

Máš to tu hezké

4 AVarydurafrale AVarydurafrale | E-mail | Web | 28. července 2018 v 3:47 | Reagovat

Compression  est comment  robuste  votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur  determination  pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre  offre sang loin de votre coeur. Chaque  age votre  moelle  bat, il pompe le sang  par de  vos arteres a la reste  de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-buy/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama