Dance With Me 10

22. února 2016 v 15:30 | Eliott Bouvier-Moon |  Dance With Me
~ Téma: Simple Plan
~ Forma: er
~ Pairing: Pierre Bouvier/Sebastien Lefebvre, Pierre Bouvier/David Desrosiers
~ Warning: Not a band AU, OOC, cross-dressing




Na dalším tréninku Seb nebyl. Pierre se snažil tvářit, že ho to nerozhodilo, ale nějak si nemohl pomoct. Zvykl si na Sebovu přítomnost, bavilo ho lehce škádlit a zjišťovat, co všechno může a nemůže.
Další den jim pak Anne řekla, že je Seb nemocný - dostal nějakou alergickou vyrážku, díky čemuž byl ohromně nakažlivý, takže přes týden musel být doma, aby nikoho nenakazil.
"Tak si dáme leháro, ne?" nadhodil Pierre spokojeně. Anne protočila očima.
"Ani náhodou. S Davidem máte ještě spoustu práce, ten čas navíc využijete na procvičení svých figur," zchladila Pierra rychle. David se zaculil a lehce se zavrtěl ve svých šatech, což ho prostě ohromně bavilo.
Na příštím tréninku se David objevil zrovna se složkou papírů.
"Přinesl jsem Sebova zadání na úkoly, testování a co se bude probírat," řekl Anne a podal jí složku. Anne mu věnovala překvapivě vřelý úsměv.
"Děkuji, Davide, to je velmi milé," řekla upřímně. David potřásl rameny, aby jí naznačil, že to nic nebylo - ačkoliv se kvůli tomu docela naběhal. "A teď si dáme tu rumbu…"
"Takže ty teď pískleti nosíš úkoly?" nadhodil Pierre lehce jedovatě. David se zasmál.
"Copak? Žárlíš?" nadhodil jen tak z legrace. "Seb je náhodou dost fajn, když mu dáš šanci, víš?" prohlásil pak lehce uraženě.
"A proč bych mu měl dávat šanci?" nadhodil Pierre, když si stoupli do pozice a čekali, až jim Anne pustí hudbu. Jakmile zaslechli první tóny, lehce se sklouzli po parketu a pokračovali v choreografii.
Anne je pečlivě sledovala, hledala chyby. Neviděla už nic velkého, spíš detaily, které by jim přihoršily u porotců a mohly by jim ublížit při konečném hodnocení. Základní chyby nedělali a ani nezapomínali choreografii. Tedy…Pierre zapomínal, ale ten spíš naschvál - moc rád improvizoval…a většinou mu Anne musela dát za pravdu, že to k choreografii sedí a kolikrát to vytvoří lepší přechod.
Seb nakonec strávil dva týdny léčením se a další týden se zbavoval jizviček a flíčků od fialové desinfekční vodičky. David za ním párkrát zašel, aby mu pomohl s látkou - v posledním týdnu už Seb nebyl nakažlivý, takže Davidovi nic nehrozilo.
Pierre už si skoro zvykl, že tréninky probíhají jen s Davidem…ale z nějakého důvodu mu prostě trošku chybělo vídat Seba, jak nejistě pošlapuje v rohu ve světlých šatech s volánky, jak se ho opatrně chytá, když tančí, jak se červená, když si má stoupnout blízko k Pierrovi…
Nechápal to. Dřív ho Seb ohromně rozčiloval právě vším tímhle - svou plachostí, roztomilostí, tím, jak si byl nejistý v šatech… A najednou mu to přišlo celkem milé a chybělo mu to? Prostě to nechápal…

***

Pierre zkontroloval údaje z GPS a podíval se na dům, před kterým stál v matčině Audi. Anne mu oznámila, že ve studiu se uklízí, budou se voskovat parkety a podobně. Pierre sice navrhl, že si dají pauzu, ale Anne mu změnila plány, prý stačilo, že teď bude mít pauzu s Davidem, který si odjel na nějaký výlet s rodiči - chtěla, aby Pierre přijel k nim domů, kde prý mají taky prostory.
Prostory? Kdo měl doma taneční prostory? Pierre to nechápal, ale nechal si nadiktovat adresu a slíbil, že se dostaví. Na to mu matka i půjčila auto - už se nemohl dočkat, až dostane svoje auto. Vadila mu závislost na matce - nechtěl se jí vždycky pětkrát ptát a popřípadě upravovat plány podle toho, kdy kdo bude doma. Ale nějaká doba mu ještě scházela, takže si zatím musel vystačit s Audi.
Potřásl hlavou a vystoupil. Zamkl auto a rychle vyrazil k Annině domu. Jakmile zazvonil, dveře se otevřely.
"Pojď dál, Pierre," pobídla ho Anne s lehkým úsměvem. Neměla na sobě svoje obvyklé taneční šaty, místo nich před ním stála v jednoduchém svetříku a světlých džínech. Pierre přijel už v teplákách a triku, které nosíval při trénincích - proč by ne? Stejně nikoho neměl potkat. A až přijede domů, dá si sprchu… "Tady se můžeš přezout do tanečních bot," dodala pak. Pierre se jen rychle přezul.
"Pěknej…em…dům…" dostal ze sebe. Nějak nevěděl, jak se chovat v takovém…neoficiální prostředí.
"Děkuju," kývla Anne. "Dojdu si do kuchyně pro pití. Tady v chodbě zahni doleva a vyjdi po obojích schodech," navigovala Pierra. Pierre kývnul a vyrazil daným směrem. V chodbě ležel měkký vínový koberec, ale schody byly ze světlého dřeva. Na zdi u schodů viselo množství obrázků - fotky Anne ze soutěží, nějaké umělecké fotky tanečníků a pár fotek Seba. Některé Pierre skoro nepoznal - byly z dětství. Na jiných byl Seb se svým šíleným účesem, ve volném oblečení - v tanečních pózách, sám či s Anne.
Když Pierre vylezl po obou schodištích, zjistil, že tam jsou jen nějaké padací dveře. Když je otevřel, vylezl nahoru a vyjeveně se rozhlížel kolem. Ocitl se v podkrovní místnosti - podlahu pokrývaly parkety, kolem zdí stála zrcadla a trámy a dřevěné sloupy dotvářely skvělou atmosféru. Seb už se protahoval u jednoho ze zrcadel. Předvedl několik póz, než si stoupl do úvodní pozice a cvičně udělal několik kroků. Opět měl na sobě jednoduché světle fialové šaty s volánkem přes rameno, které mu spadaly asi do poloviny lýtek.
Pierre nevěděl proč, musel se pousmát. Z nějakého důvodu mu to přišlo takové…milé… Uteklo mu malé uchechtnutí, které Seba překvapilo natolik, aby zastavil.
"Ehm…Pierre…nevěděl jsem, že už jsi tady…"
"Anne mě pustila dovnitř," pokrčil Pierre rameny, když za sebou zavíral dveře. Seb kývnul.
"Aha…"
"Tak co máme dělat?" zeptal se Pierre, zatímco si prohlížel studio.
"No, hlavně waltz," vysvětlil Seb a lehce se na Pierra usmál - jako kdyby si nebyl jistý, jestli by měl nebo ne.
"Aha. No…pěkný studio…proč máte studio v domě?" nadhodil Pierre zvědavě.
"Anne potřebovala něco, kde by mohla trénovat…a táta…on byl hodně šikovný, takže…takhle vzniklo…" vysvětlil Seb. Pierre věděl, že by se neměl ptát na nic víc, protože Seba mluvení o rodičích očividně rozrušovalo.
"Aha…" kývnul.
"Taky by ses měl trochu protáhnout…" vybídl ho Seb. Pierre se zamračil. Jasně, protahoval se…když cvičil, nebo tak…ale rozhodně nikdy nedokázal to, co Seb… Přeci jen Seb roztáhl nohy a prakticky bez problému si lehl, podlahy se dotýkal celým tělem. To by Pierre nesvedl ani náhodou.
"Na to, co potřebuju, jsem protaženej až dost," prohlásil pak, aby zakryl svoje myšlenky. Seb lehce sklopil oči, než se na Pierra znovu usmál.
"Tak, připravte se, čas na waltz," prohlásila Anne, která zrovna vylezla za nimi se třemi lahvemi vody. Pierre krátce kývl. Trošku si protáhl ruce a zamířil ke středu místnosti, Seb ho poslušně následoval. Oba se zastavili, Pierre nastavil náruč a Seb zaujal místo, aby ho Pierre mohl sevřít. I po takové době ho Pierre sevřel jen jemně, ne nijak tvrdě. Možná se pořád trochu bál, že by mohl Sebovi ublížit. Zdálo se to zvláštní, ale prostě si nemohl pomoct.
"Pierre, narovnej se. Trošku blíž, ne tolik…" Anne zapnula hudbu a pokračovala s připomínkami. Seb sice nevyšel ze cviku, ale trošku vyšli z rytmu. Seb si lehce odvykl být v Pierrově blízkosti, to Anne viděla. A potřebovala, aby ta jeho neochota zmizela, potřebovala, aby byli naprosto nenucení.

***

Pierre se cítil…divně. Frustrovaný. Zmatený.
Trávil teď spoustu času se Sebem, protože Anne je chtěla zbavit napětí, navíc prohlašovala, že u waltzu a slowfoxu jsou prostě chyby nejhorší - jsou nejsnáze vidět, takže by opravdu mohli přijít o body. Takže Pierre trávil tři až čtyři odpoledne týdne ve studiu u Anne v domě. V budově školy totiž našli nějaké plísně, takže bylo potřeba to tam vyklidit a dočasně bylo zavřeno.
Pierre měl podezření, že si Anne vymýšlí, aby je mohla dřít víc. Podobně asi trénovala i s dalšími soutěžícími, ale to bylo Pierrovi jedno. Z nějakého důvodu se začínal na tréninky těšit - i přesto, že z nich Anne většinou vyždímala duši. A nemohl se už vymlouvat na to, že se těšil na Davidovo provokování - David byl ještě pořád pryč, očividně se mu nechtělo domů.
Ale proč by se těšil? Tedy, tanec ho bavil - ačkoliv by to v životě nepřiznal. Ale v tomhle bylo něco víc než jen tanec. Ale na co se mohl tak těšit?
Rozhodně se přeci netěšil na Seba. A to ani po tom, co zjistil, že má Seb rád podobné věci jako on - filmy, hudbu… A kdyby Pierre četl, měli by i stejný oblíbený žánr knih. Rozhodně nejezdil o kousek dřív, aby přistihl Seba, jak se protahuje, protože na tom nebylo zajímavého zcela nic. Absolutně nic.
Ale bavilo ho povídat si se Sebem - povídali si během tance a Pierre zjistil, že Seb je zajímavější, než původně vypadal. A ano, Seb byl ohromně plachý a nejistý, ale když měl o něčem jasno, nějaký pevný názor, dokázal se hádat do krve, což by od něho Pierre rozhodně nečekal. Navíc o něm zjistil spoustu dalších věcí - jako že má rád dějepis a hudebku a výtvarku, ale nesnáší matematiku a fyziku. Že se Seb bojí pavouků, má rád psy a moc rád čte. Že mívá rád některé téměř dětinské věci, to ale Pierrovi nijak nevadilo. Ani nevěděl, že by tyhle věci chtěl vědět.
Ale ve chvíli, kdy to zjistil, si to zapamatoval, jako kdyby to bylo moc důležité. A nechápal, proč ho to zajímalo. Téměř ani o Chuckovi nevěděl víc. A o spoustě lidí. Ale Seba z nějakého důvodu chtěl znát. Chtěl vědět, co má rád, co ho přiměje se usmát… A nechápal proč.

***

Pierre si povzdychl. Nesnášel cesty na nákup pro jeho matku. Louise milovala kvalitní potraviny, takže Pierre musel do padesáti různých obchodů - pro pečivo, pro zeleninu… Bylo to…vysilující. Pierre nechápal, proč nemohl prostě zajet do supermarketu a všechno koupit najednou. Jenže Louise by to poznala - jednou to už takhle zkusil. Nevyšlo to.
Zrovna když se snažil vybavit si, kudy k obchodu s ovocem a zeleninou, všiml si schoulené postavy. Zamračil se. To byl…co Seb dělal v dešti na ulici skoro potmě? Zastavil u obrubníku a stáhl okénko spolujezdce.
"Sebe?" začal. Seb nadskočil a překvapeně se na Pierra zadíval. Pak se - téměř váhavě - usmál.
"Ahoj," pozdravil.
"Co děláš na tom dešti?" zeptal se Pierre nechápavě.
"Já…ehm…chtěl jsem si koupit pomeranč a jahody, ale pak začalo pršet a vybil se mi telefon a byla mi zima, tak jsem myslel, že se schovám tady pod stříškou, ale ten déšť ještě nepřešel a…" Pierre se v duchu zasmál. To znělo jako Seb - udělat z něčeho jednoduchého takovou tragédii.
"Nasedni," vybídl Seba a otevřel dveře. Seb zaváhal.
"Ale…přeci tě nebudu zdržovat…" namítl. Pierre protočil očima.
"Kdybych nechtěl, nenabízím. Jsi mokrej jak slepice a já tam stejně jedu, tak sedej, než dostanu pokutu, že jsem na zákazu zastavení," pobídl Seba. Seb zamrkal, ale poslušně nasedl vedle Pierra a připoutal se.
"Nakupuješ?" zeptal se Seb.
"Jo…máma mě posílá od čerta k ďáblu, aby měla všechno čerstvý a ze speciálního obchodu. Jako by to nešlo v supermarketu za poloviční dobu…" povzdychl si Pierre. Seb se usmál.
"Aha…"
"Na co jahody, pískle?" zajímal se Pierre. Seb už si zvykl na to, že mu Pierre říká pískle. I na Davidovo přezdívání. Ale od Pierra to znělo jinak než od Davida. Tak nějak…něžněji… Nebo si to možná Seb jen představoval a doufal v něco, co neexistovalo.
"Chtěl jsem upéct jahodové muffiny…" přiznal Seb.
"Ty pečeš?" nadhodil Pierre. Ačkoliv…u Seba by ho to vážně nemělo překvapovat…
"Ehm…jo," zamumlal Seb a sklopil oči. Bál se, že si z něho bude Pierre dělat legraci nebo tak, ale Pierre jen tak pokývnul, jako kdyby si jen něco utvrdil.
"Tak to doufám, že zbydou, až přijdu zítra trénovat," prohlásil pobaveně. Seb se usmál.
"Určitě," slíbil. Pierre zaparkoval půl bloku obchodu, a aniž si to uvědomil, popadl skládací deštník, který jeho matka nechávala v autě pro všechny případy. Pak obešel auto, počkal, až Seb vystoupí, a okamžitě Seba zakryl deštníkem, Seb se na něho vděčně usmál a zrychlil krok, aby stačil s Pierrem. Byla mu trochu zima, ale díky jízdě v autě se trochu zahřál.
Když došli k obchodu, Pierre se natáhl a téměř podvědomě Sebovi otevřel dveře. Seb vděčně prošel dovnitř. Nevěděl, co přesně se s Pierrem dělo, ale rozhodně se nebránil. Tohle chování se mu vždycky líbilo a u Pierra to bylo dvojnásob úžasné. Nijak to ale nekomentoval, raději vyrazil k pomerančům a jahodám. Pierra nechal, aby hledal něco podle seznamu jeho matky.
Jakmile si Seb koupil, co potřeboval, čekal u východu na Pierra. Pierre měl notně větší nákup, takže pak s nespokojeným bručením nesl plnou tašku.
"Chceš pomoct?" zeptal se Seb. Pierre potřásl hlavou, jen podal Sebovi deštník.
"Vem si ho, mně stačí kapuce," vybídl Seba a opravdu si nasadil kapuci. Seb si převzal deštník a poslušně ho otevřel. Přitom kradmo pokukoval po Pierrovi. Pořád se mu Pierre líbil…a Seb jasně věděl proč. Vzhledově se nebylo čemu divit…Pierre vypadal skvěle! Ano, Seb uznával, že nebyl ve tváři nějaký princ Krasoň…ale byl pohledný, měl vypracované tělo… Jenže teď se nedalo mluvit jen o těle, Seba k Pierrovi začala přitahovat i jeho osobnost.
Když Pierre chtěl, dokázal se chovat ohromně galantně a mile - a přitom takovým tím nenuceným způsobem, který lidi přiměje k tomu, aby se cítili dobře. Seb by to chtěl taky umět. Místo toho mohl být jen vděčný, že se Pierre rozhodl být milý zrovna na něho.
"Dovezu tě domů," usmál se Pierre. Seb se vděčně usmál.
"Budeš moc hodný," odpověděl. Pierre neodpověděl, hodil tašku do - poměrně naplněného - kufru a sedl za volant.
"Umíš vlastně řídit?" zeptal se, když vyrazil směrem k Sebově domu. Seb zamrkal, ale pak potřásl hlavou.
"Ehm…ne, nikdy jsem se to neučil," přiznal. Popravdě řečeno se to učit nechtěl, musel by myslet na to, co se stalo, když došlo k nehodě jeho rodičů.
"Aha…" Pierre zvedl obočí. Popravdě řečeno, vždycky měl takovou…tendenci myslet si, že se všichni učí řídit. Ale…možná Pierre chápal, že zrovna Seb by se asi za volantem necítil moc dobře.
"Po tom, co naši…v autonehodě…přišli o život, tak… Nechci řídit," přiznal Seb tiše a díval se na svoje propletené prsty. Pierre zamrkal. Nějak nevěděl, co by měl říct… Věci jako "Upřímnou soustrast" mu přišlo trapné, neosobní…
"Aha…" kývnul. "Ehm…to…"
"Nemusíš nic říkat, to je dobrý," usmál se Seb nejistě. Pierre kývl. Prostě netušil, jak by měl reagovat. Nic víc neřekl, jen trochu zrychlil, aby se k Sebovi domů dostali co nejdřív.
"No, tak si užij svoje muffiny…" prohodil, když zastavil. Seb se usmál.
"Děkuju," kývnul. "A moc děkuju za svezení," dodal pak vděčně. Pierre mu věnoval lehký úšklebek.
"Není za co. A mazej, ať tě nepřejedu," prohlásil s pobavením jasně slyšitelným v hlase. Seb poslušně zavřel dveře a vyrazil k domu. V břiše měl přitom podivně hřejivý pocit…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama