Dance With Me 11

25. února 2016 v 15:30 | Eliott Bouvier-Moon |  Dance With Me
~ Téma: Simple Plan
~ Forma: er
~ Pairing: Pierre Bouvier/Sebastien Lefebvre, Pierre Bouvier/David Desrosiers
~ Warning: Not a band AU, OOC, cross-dressing




Pierre už se bez jakéhokoliv ostychu pustil dovnitř, přezul a zamířil zrovna nahoru. Předtím ještě mávl na Anne, která v kuchyni myla nádobí, aby jí dal najevo, že je uvnitř. Pak už zamířil rovnou nahoru. Otevřel dveře a lehce se zamračil…proč slyšel Golden Eye, jejich písničku k rumbě? Tu tančil s Davidem…a pochyboval, že by tam David byl. Opatrně dveře otevřel a vykoukl.
Překvapeně vykulil oči. Nějak nemohl věřit tomu, co viděl. Seb…SEB tam sám tančil Davidův part z choreografie do soutěže. A…vypadal skvěle. Neměl sice Davidovy okázalé šaty, ale i v jeho jednoduchých šatech vynikly jeho pohyby skvěle. Stál přesně tak, jak měl. Vrtěl boky, dělal správné kroky, aniž by nad tím myslel. Jeho pohyby byly uvolněné, skvělé… Pierre chtěl povylézt výš, aby mohl vidět víc, ale neuvědomil si, že stoupá na schod, který vždycky vrzal. Seb nadskočil, otočil se a zrudl při pohledu na Pierra.
"Ehm…Pierre, já…" začal nejistě a zarazil se. Nevěděl, jak by vlastně měl pokračovat. Co mu mohl říct? Že si choreografii tajně cvičí od doby, co ji Anne vymyslela? Že se snaží alespoň trochu napodobit Davidovy pohyby, aby se mu podobal alespoň částečně v té jeho přirozené přitažlivosti? To by asi nešlo.
"No téda, pískle…ty se umíš hejbat," prohlásil Pierre s lehkým úsměvem. Seb sklonil oči. "Zatancuješ si se mnou?"
"To nejde…neumím takhle s někým…" zamumlal Seb a lehce sklopil hlavu.
"Třeba to napravíme?" nadhodil Pierre s úsměvem. Než stihl Seb odpovědět, ne, že by věděl, jak, do místnosti přišla Anne.
"No, tak do práce…" vybídla je. Seb lehce sklopil oči, ale s lehkým klapotem podpatků přešel k hifi-soustavě a přepnul písničku. Od Anne věděl, že se ten den chce věnovat především slowfoxu, takže automaticky přepnul písničku a počkal, až se ozve hudba, než přešel k Pierrovi.
Pierre se na něho lehce usmál a natáhl k němu ruku. Seb se ho chytil a nechal se lehce přitáhnout k Pierrovi. Oba se narovnali a postavili se do určeného postoje, než vyrazili. Během té doby, co takhle cvičili, se oba spolu poměrně dost sladili. Pierre Seba vedl bez většího přemýšlení a Seb bez zaváhání následoval jeho vedení ve chvíli, kdy se Pierre rozhodl změnit choreografii, aby mu to líp vyhovovalo. Někdy už skoro odhadoval, kdy přesně Pierre něco přidá.
A ačkoliv si stále připadal divně, když tancovali a Marilyn Monroe jim zpívala o tom, že chce být milována…Seb si představoval, jako kdyby to on zpíval Pierrovi…což bylo směšné. Pierre by se mu beztak vysmál…takže proč by to měl Seb vůbec zkoušet?
Pierre zjišťoval, že se mu se Sebem tančí vážně čím dál víc. Seb, který tančil vždy úžasně, teď tancoval líp - už proti němu nebyl tak…prkenný. Uvolnil se, dával do toho víc a taky se už…nebál podívat se na Pierra nebo trochu prosadit svou.
Naopak Anne naopak místo uvolnění se přitvrdila. Dříve je tak nadšeně chválila za každý minimální pokrok…teď je spíš začala za všechno kritizovat. Nic nebylo dost dobré. Pierre se po tréninku cítil, jako kdyby ho rozžvýkala kráva a vyplivla. Fyzičku měl, ale Anne je nutila dělat některé figury stále dokola a znovu a znovu, až Pierra bolely svaly.
"Dáš si u nás večeři?" zeptala se Anne mile, když už se rozhodla, že je týrala dost dlouho. Pierre zvedl hlavu. Trénoval tu už poměrně nějakou dobu, ale tohle Anne ještě neudělala…a vlastně ho ani nenapadlo, že by něco takového mohla udělat.
"Já nevim…" začal. Nevěděl, jestli to Anne nemyslela jen tak ze zdvořilosti… Anne se na něj ale jen usmála.
"Proč ne? Můžeš si dát sprchu u Seba v koupelně, věci na převlečení máš…a Louise to vadit nebude," pokrčila rameny. Pierre se krátce zamyslel, ale musel uznat, že má pravdu.
Seb zamrkal, když slyšel, co Anne říká, a zrudl. Pierre…v jeho pokoji? A co hůř - v jeho koupelně?! To přeci Anne nemohla…
"Tak fajn…" souhlasil Pierre. Seb se zakuckal na vodě, kterou si zrovna rozdělal. Počítal s tím, že když už se zbláznila Anne, alespoň Pierre ji pošle do háje…
"T-ak dobře," zamumlal. "J-já se jen osprchuju a pak můžeš ty," usmál se na Pierra plaše. Pierre kývnul.
"Jasně, já si do auta zajdu pro mikinu a zavolám mámě…" prohlásil a vyrazil k autu pro mikinu.
Seb mezitím vyrazil do koupelny - chtěl se osprchovat, ještě než přijde Pierre. Představa, že Pierre bude u něj v pokoji na druhé straně dveří, zatímco on bude stát nahý ve sprše… Jindy by si dopřál i koupel, ale…
Pierre si přinesl mikinu a spolu s ostatními věci podle Anniných instrukcí zamířil k Sebovi do pokoje. Slyšel sprchu, takže toho času využil na to, aby se mohl rozhlédnout.
Sebův pokoj nevypadal ani z poloviny jako ten jeho. Zdi byly natřené světlou béžovou barvou, strop bílý. Po dřevěné podlaze se mu lehce klouzaly ponožky, takže si radši stoupnul na světlý pruhovaný koberec. Seb měl uklizeno…nic se neválelo na zemi, jeho poměrně velká dřevěná postel byla ustlaná, několik polštářků narovnaných, na tmavě modrém přehozu leželo složené pyžamo - modré tartanové kalhoty a šedé triko. Na poličce nad postelí sedělo množství plyšáků…což Pierra nijak nepřekvapilo. Dřevený stolek vedle postele taky nebyl neuklizený - stála na něm lampička, budík, knížka a sklenička. Seb měl asi ve zvyku mít u postele pití, kdyby se vzbudil žízní…
Naproti posteli stál poměrně velký stůl ze solidního dřeva, na kterém také vládl pořádek - lampička, několik organizérů, v nichž měl rozdělené sešity, několik kelímků a tužkami. Uprostřed ležel otevřený sešit, kde pečlivým písmem Seb popisoval druhy vrásnění - pravděpodobně úkol. Skříň a prádelník se šuplíky byly pečlivě zavřené, ani smítko prachu - na vršku prádelníku stály dva rámečky s fotkami - Seb a Anne, na druhé se usmívala celá Sebova rodina. Vedle stála nějaká malá cena za tanec. Na dalších policích byly další věci a na zdech visely další obrázky a fotky, ale Pierre se v tom nechtěl hrabat.
Pierra ale nejvíce zarazila knihovna - byla obrovská, od stropu k zemi, plná knih, které Pierre nepoznával. Očima přejížděl po názvech knížek, než se opatrně usadil na pohodlné křesílko u knihovny. Celý pokoj tak odrážel Sebovu osobnost, až to snad nebylo možné…
Pierre si ani nevšiml, kdy voda přestala téct, proto ho překvapilo, když Seb vešel do pokoje - mokré vlasy mu lehce kapaly na volné tričko s logem Batmana a volné kalhoty lehce sjely Sebovy níž po bocích. Pierre si překvapeně uvědomil, že zírá, a rychle odtrhl oči a zadíval se na knihovnu.
"Uhm…pěkná sbírka," prohlásil a ukázal ke knížkám. Seb se začervenal, ale kývnul.
"Děkuju… Já…hodně čtu, hlavně po té nehodě," vysvětlil. Pierre kývnul a pochopil, že dál rýpat nemá.
"Fanda do úklidu?" nadhodil pak. Seb se překvapeně rozhlédl a podvědomě urovnal modročervený závěs na okně.
"To jen…špatně se mi soustředí, když je kolem mě nepořádek," vysvětlil jednoduše. Měl prostě rád, když byly všechny věci na svém určeném místě, protože když tak byly, mělo všechno řád, všechno bylo v pořádku. Seb neměl kontrolu nad většinou věcí v jeho životě - nemohl kontrolovat svou rodinu, nemohl ovlivnit počasí, nemohl ovládat svoje city, nebo kontrolovat to, že se zamiloval do Pierra, nemohl kontrolovat ani Pierra… Ale mohl kontrolovat to, jak vypadal jeho pokoj. Kolik času tráví učením, jak se učí a jak vypadají jeho výsledky. A to mu muselo stačit.
Pierre zamrkal. Jemu bylo vlastně jedno, jestli seděl v čistém pokoji nebo jestli ho obklopovaly týden staré obaly od pizzy. Dokud to nesrmdělo, nijak ho to nevzrušovalo. Ale pokud to Sebovi pomáhalo…proč ne. Každý měl něco, že…
"No, tak já si skočim do sprchy," prohlásil, popadl svoje věci a zamířil dovnitř. Seb kývnul a pokračoval ve vysoušení vlasů ručníkem.
Sebova koupelna byla pěkná. Nic velkého - obyčejná vana, nevelký sprchový kout, záchod a umyvadlo. I u umyvadla bylo všechno srovnané - ne nijak podle barev, prostě jen všechno na svém místě. Bylo vidět, že Seb všechno používá. Pasta byla zpola spotřebovaná, kartáček lehce roztřepený… Pierre nad sebou potřásl hlavou. Proč se takhle rozhlížel po Sebově koupelně? Chtěl jen sprchu… Odložil si čisté oblečení a rychle se svlékl, než vlezl do sprchy. Seb tam měl několik různých gelů a mýdel, Pierre jen popadl jedno namátkově a použil ho. Jakmile vylezl ze sprchy a stál na červené předložce, uvědomil si, že se nezeptal, kde má Seb ručníky. Tiše zaklel. Nechtěl se prohrabovat v Sebových věcech. Zdálo se mu, že Seb svůj pořádek potřeboval, a nechtěl ho narušit. Přešel ke dveřím a pootevřel je jen natolik, aby nebylo vidět nic…důležitého. Co on věděl, pískle by mohlo dostat infarkt.
"Pískle? Kde máš ručníky?" zeptal se. Cítil, jak mu za krkem naskočila husí kůže, protože Sebovým pokojem se lehce prohnal průvan. Seb, který seděl u úkolu, zvedl hlavu a zrudl.
"Ehm…ehm…je to, jsou…ve skříňce proti umyvadlu…" dostal ze sebe přiškrceně a cukal očima po pokoji, aby se vyhnul pohledu na Pierrovo - moc pěkné - tělo.
"Díky," Pierre mu věnoval pokřivený úsměv, zalezl do koupelny a Seb mohl znovu dýchat.
Po chvíli se Pierre vynořil z koupelny, tentokrát oblečený, jediné, co prozrazovalo jeho sprchování, byly mokré vlasy, které si prsty trochu rozcuchal, aby nevypadal jako zmoklá slepice.
Seb už se - naštěstí - zbavil svého zarudnutí a dokonce dokončil zbytek svého úkolu.
"Anne říkala, že večeře bude na stole," řekl Pierrovi. Pierre kývnul a hodil svoje věci nacpané do batohu na křeslo.
"Fajn…jdem na večeři, pískle?" nadhodil. Seb se lehce zasmál a potlačil v sobě lehké bodnutí lítosti. Bylo by skvělé, kdyby se ho na něco takového zeptal Pierre doopravdy. Kdyby ho pozval na večeři…a opravdu s ním chtěl jít… Ale to se asi těžko stane, že? Raději se zvedl.
"Dobře…" zamumlal a zamířil na chodbu. "Doufám, že máš rád lasagne," dodal. "Anne je dělá fantasticky. Maso a omáčku měla připravenou, takže to netrvalo nijak dlouho a není tam ani moc alkoholu a…"
"Hele, klídek…vypil jsi pár Red Bullů nebo co?" zeptal se Pierre se zvednutým obočím. "Protože jedeš jak veverka na kofeinu," vysvětlil. Seb zrudl.
"Někdy trochu blábolím, když jsem…" Seb se zarazil. Nemohl Pierrovi říct, že začne blábolit, když je nervózní! Pak by Pierra zajímalo, proč je nervózní… "No, to je jedno. Dáš si nealkoholické pivo? Pomáhá to, když hodně tančíš nebo máš nějaký jiný pohyb." Pierre pokrčil rameny.
"Když nealko…tak proč ne," usmál se na Seba. Seb kývnul a zamířil do komory, kde pivo měli. Pak se k Pierrovi připojil a společně vešli do kuchyně spojené s jídelnou.
Anne už seděla u nevelkého prostřeného stolu, na němž stály tři talíře se štědrými porcemi. Pierre chvilku počkal, aby zjistil, kde sedí pískle, a sám se posadil před poslední talíř. Vonělo to božsky.
"Dobrou chuť," usmála se Anne. Očividně jí nijak nevadilo, že Seb ucucává ze skleničky a nealkoholickým pivem - Pierre si vzpomněl, že prý to je dobré na prevenci křečí, proto to Anne neřešila.
"Dobrou," zabručel a pustil se do jídla. Po chvilce zjistil, že pozorovat Sebe je snad větší zábava než samotné jídlo - Seb si totiž lasagne otočil sýrem dolů a postupně jedl všechno, kromě té sýrové vrstvy, které se při krájení pečlivě vyhýbal. Když už všichni měli skoro dojedeno, Seb si poslední těstovinu se sýrem zamotal jako palačinku a postupně ji snědl. S výrazem naprosté blaženosti. Pierre musel potlačit zasmání…a málem se neovládl ani ve chvíli, kdy si všiml, že se Sebovi omáčka dostala všude kolem pusy.
"Um, máš tu trochu…" začal a ukázal si kolem celé pusy. Pískle zrudlo a popadlo ubrousek, kterým si rychle utřelo okolí pusy. Pierre se lehce ušklíbl a všiml si, že i Anne se lehce třese potlačovaným smíchem.
Po večeři se Pierre téměř automaticky nabídl, že pomůže s nádobím. Osobně ho to nijak nezajímalo, ale věděl, že matka by ho zabila, kdyby to nezkusil. Anne ho odmítla, řekla, že všechno jen dá do myčky. Ale usmála se na něho a Pierre viděl, že ji nabídka potěšila.
"Takže se uvidíme pozítří," usmála se na něho Anne po chvíli, kdy seděli u stolu, dopíjeli a povídali si o tom, kdy se budou moci vrátit do studia. Pierre pochopil, že má odejít, a poslušně se zvedl.
"Jasně. Jen si vezmu ze Sebova pokoje svoje věci," prohlásil a zamířil k Sebově pokoji se Sebem v závěsu. Pískle asi nechtělo, aby byl Pierre v jeho pokoji sám…možná aby jeho pokoj neznehodnotil… Pierre potřásl hlavou a popadl svůj batoh, načež nechal Seba, aby ho doprovodil ke dveřím.
"Tak…ehm…ahoj," zamumlal Seb. Pierre mu věnoval drobný úšklebek.
"Měj se. Dík za večeři…" prohlásil a zamířil k autu. Když nasedal, všiml si, že Seb pořád stojí ve dveřích, schoulený v příliš velkém tričku. Z nějakého důvodu ho to přimělo, aby se usmál, nevěděl proč.

***

"Je asi načase, abychom si promluvili o tvém autě…" začala Louise, když Pierra vezla na jednu z jeho lekcí - ten den totiž potřebovala auto pro sebe. Pierre se narovnal a zvědavě se na svou matku zadíval.
"Vážně?" vyhrkl a tiše si vynadal za to, s jakou nadějí zareagoval. Louise se na něho usmála.
"Ano…chci říct, známky se ti zlepšily, chováš se líp… S tvým otcem jsme se shodli-"
"Vy jste spolu s tátou mluvili?!" přerušil ji Pierre. Jeho rodiče spolu téměř nemluvili…přeci jen, Louise Charlesovi stále neodpustila to, že ji podvedl… Málokdy došlo k tomu, že spolu vzájemně prohodili víc slov než to nejnutnější o tom, jak se vede Pierrovi. Pierre na to byl zvyklý a vyhovovalo mu to. Bylo praktické to, jak oba rodiče podvědomě doufali, že Pierrovi vynahradí svůj rozvod různými dárky, štědrým kapesným… Až na to, že pro Pierra bylo úlevou, když se rodiče rozvedli - na konci se už jen hádali, a to takovým stylem, že Pierre někdy hodiny nevycházel z ložnice.
"Ano, mluvili. Já a tvůj otec jsme schopni spolu mluvit jako všichni civilizovaní lidé," odvětila Louise distingovaně. Pierre si odfrkl. Tak si to asi každý pamatoval trochu jinak…
"Když myslíš…"
"Každopádně, jaké auto máš tedy vybráno?" zeptala se Louise, jako kdyby si nevšimla Pierrova lehce potlačeného vzteku - Pierre nerad myslel na dobu v okolí rozvodu…ale ještě víc ho štvalo, když rodiče popírali, že by se hádali. Pierre věděl, že se hádali. Pierre tam byl!
"Jeepa," prohlásil. "Jeep Wrangler Unlimited Rubicon, v černý barvě s pevnou střechou," přiblížil to pak.
"Jistě, jistě. To pak musíš probrat s otcem, já tomu nerozumím," prohlásila Louise lehce roztržitě. Pierre cukl rameny. Věděl, že jeho matka by mohla rozumět, kdyby chtěla. Takhle raději všechny věci společné s autem nechávala na svém muži nebo na mechanikovi…
"Dobře…" pokrčil Pierre rameny. Už od začátku věděl, že hlavní věci musí vyřešit s otcem… A taky to měl v plánu. V autosalonu byl již několikrát, věděl, že bude stačit zajít tam s otcem, vyjasnit si s nimi model a provedení, samozřejmě zařídit platbu, a oni pak už vše zařídí. Nemohl se dočkat, až si poprvé vyjede svým autem, až se nebude muset ptát, jestli jeho matka auto zrovna nepotřebuje pro sebe… Mohl by vzít pískle na vyjížďku… Pierre se zarazil. COŽE?! Co ho to sakra napadlo? Proč by tahal Seba někam sebou? Nechápal, proč a jak ho to napadlo. Proč by vůbec nad něčím takovým uvažoval? Pierre nad sebou potřásl hlavou a vytlačil všechny tyhle myšlenky. Nemohl nad tímhle uvažovat ve chvíli, kdy jel na trénink.
Jakmile ho Louise vysadila, Pierre se pustil dovnitř - Anne už si zvykla a vlastně ani nevypadala, že by jí to vadilo.
"Ahoj, Pierre. Dejte mi tak dvacet minut, tohle musím dořešit," prohlásila Anne, když si ho všimla, rukou si zakryla telefon a pokynula mu nahoru. Pierre si drze z lednice vzal pití a zamířil nahoru. Jako obvykle už byl kromě bot zcela v tanečním, takže se nemusel zdržovat převlékáním.
Seb už nahoře stál u zrcadla a protahoval se.
"Čau, pískle. Anne vzkazuje, že jí to bude ještě trvat," prohlásil. Seb položil nohu, kterou si protahoval na zem, a plaše se usmál. Možná věděl, co Anne zdrželo, a Pierre by to z něho mohl vytáhnout, kdyby chtěl…ale jemu to bylo tak nějak jedno. Místo toho se pousmál a přešel k hi-fi věži, kde zapnul jeho a…Davidovu písničku.
"C-co to…?" začal Seb nechápavě. Pierre se jen ušklíbl, vzal Seba za ruku a přitáhl si ho k sobě.
"Tak mi ukaž tu latinu, pískle," pobídl Seba poklidně a udělal první krok. Seb ho podvědomě, nemotorně následoval.
"A-ale…" začal tiše. Vlastně nevěděl, co přesně chtěl říct, ale něco namítnout musel. Pierre věděl, že latina mu nejde! Pierre se zasmál.
"No tak, pískle, já viděl, co umíš, tak se ukaž," zavrněl Pierre a pokračoval.
Choreografii už uměl, takže se bez většího přemýšlení mohl pohybovat po parketu a sledovat Seba. Seb…očividně znal choreografii, ale místo nonšalantního tance spíše klopýtal, jeho boky ztuhle a komplikující…
Seb cítil, jak rudne. On…měl latinu rád, ale…jen ta představa, že by se měl otírat o Pierra, to přeci… To by nemohl…ne o Pierra…
Pierre se ušklíbl. Kdyby Seba neviděl, kdyby nevěděl, že Seb umí tančit, vzdal by to. Ale on viděl ty svůdné pohyby, věděl, že Seb je toho schopen! A byl ochotný počkat. Nějak, snad podvědomě, věděl, že musí dát Sebovi čas a on se uvolní.
Nebyl si jistý, proč to vlastně chce, co mu bylo po Sebovi tančícímu latinu? Proč by ho to mělo zajímat? Ale stejně nechtěl přestat. Chtěl, aby se Seb uvolnil a tančil…nevěděl, co s ním bylo.
Ale po chvíli, kdy choreografii tančili už potřetí, Pierre cítil, jak se proti němu Seb téměř nepatrně uvolnil. Neřekl nic, jen se lehce usmál a vedl Seba do další figury.
Pierre si nebyl jistý, jak dlouho tančili, postupně choreografii měnil, aby se nenudili, a cítil, že se Seb postupně lehce uvolňuje. Bylo to skvělé…ten pocit, že dokázal přimět Seba, aby na chvilku spustil obrannou zeď, kterou měl kolem sebe…
"Pardon, už jdu!" ozvala se Anne zezdola a přerušila tím ono lehké kouzlo, které pohltilo Seba i Pierra. Seb se zarazil a odskočil od Pierra, jako by se spálil.
Pierre se zarazil a sledoval rudnoucího Seba, jak si začíná žužlat ret. Potřásl hlavou a věnoval Sebovi lehký úsměv.
"Ještě jsem s tebou neskončil, pískle," prohlásil hlavou a ušklíbl se, když viděl, že Seb zrudl ještě víc.
"Prošvihla jsem něco?" zeptala se Anne, když vyšla nahoru. Seb sklopil oči a odmítal se na Pierra podívat, když si mířil pro pití.
"Ne, jen jsme si cvičili otočky," zalhal Pierre nonšalantně, jak by to Seb v životě nesvedl.
"To vždycky ráda slyším. Mluvila jsem s Davidem, příští týden se vrátí…" prohlásila. Pierre kývl, David mu to už psal - docela se spřátelili. Seb cítil, jak mu poklesává srdce při myšlence na Davidův návrat. Ano, spřátelil se s ním a David se k němu choval vážně skvěle - hodně mu pomohl. Ale upřímně…bál se. Přišlo mu, že se s Pierrem trochu sblížil a bál se, co s tím křehkým zárodkem udělá návrat živelného Davida.
"A budem tady nebo se vrátíme do školy?" zeptal se zničehonic Pierre.
"Vrátíme se, škola je v pořádku a po návratu Davida se zase přizpůsobíme normálnímu rozvrhu, prohlásila Anne bez zaváhání. Možná Davida v domě nechtěla?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama